Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Musíme se pro něj vrátit!!--

O 5 dní později

Každý den žiji ve strachu. Ve strachu o své blízké.
V minulých dnech byly z dálky slyšet zvuky zbraní.
Žiji ve strachu o své blízké. O Marka o Sebastiana a nyní i Filipa, Daniela, Kiku, Vaška i Ondru. Za posledních pár dní jsme se hodně poznali a sblížili. Je z nás dobrá parta.

Od našeho prvního seznámení jsme se nepřesunuli. Nevím, jestli to je kvůli Sebastianovi, nebo se tu jen Markovi líbí. Každopádně mi to vůbec nevadí. Být každý den na jiném místě mě vadilo. Potřebuji mít určité zázemí.

,,.....jdeš se mnou?" vyrušil mě Marek z myšlenek.

,,Promiň, co si říkal?"

,,Že jdu obhlénout okolí, tak jestli jdeš se mnou" řekl otráveně. Poslední dny má špatnou náladu.

,,Jo, ráda" usmála jsem se.

,,Tak pojď"

Zvedli jsme se od ohně a zamířili na cestu, která vedla za obzor.

Celou cestu jsme mlčeli. On měl zřejmě opět špatnou náladu a já se bála promluvit.

,,Patris?" řekl, když jsme byli v nedohlednu od naší "základny".

,,Hm?"

,,Promiň, za to jak jsem se v poslední době choval. Nevím co se mnou je"

,,V pohodě"

,,To jsem rád" usmál se a zastavil mě.

Dlouhou dobu se mi jen tiše koukal do očí a usmíval se.

,,Miluju tě Patris" řekl.
Bylo viditelné, že si není jistý, jestli je jeho láska opětována.

Ale vy víte že rozhodně ano.

,,To já tebe" odpověděla jsem potichu.

Oči se mu rozzářily a rty prohnuly do šťastného úsměvu. Láskyplně mě obejmul a zatočil se mnou.

Položil mě zpátky na zem a opatrně mi dal ruku za zátylek. Nejistě se ke mě začal naklánět. Když už byl jen pár centimetrů od spojení našich rtů, ozvala se za námi hlasitá rána. Oba jsme se rychle otočili.

Střelba -to byla ta rána.
Z lesa, který je asi 200 metrů od nás začalo vycházet několik vojáků se zbraněmi v ruce. Jsme v p*deli...

,,Utíkej!" zařval na mě Marek z plných plic a chytnul mě za ruku.

Vystrašeně jsme začali utíkat zpátky k naší základně. Byl to celkem kus. Z těžka jsem popadala dech. Jde nám o život.

,,Jsou tady!! Vojáci! Musíme zmizet!" zakřičel Marek, když jsme byli asi 2 metry od hlavního stanu.

Všichni začali zmateně pobíhat a balili si nejzákladnější věci.

,,Na balení stanů je málo času, kde budeme spát?" řekla jsem se slzama strachu v očích.

,,Patris, co se to děje? Já nechci násilí" řekla Kika za mnou.

,,Já vím, já taky ne" řekla jsem a začala balit "svou" deku.

***

,,Pojďte! Nemáme moc času!" zavelel Filip.

,,Už jsou skoro tady!" zakřičela jsem při pohledu na postavy a velká kovová monstra, zjevující se na obzoru.

,,Pojď Patris!" vzal mě Daniel za paži táhnul směrem našeho útěku.

***

,,Počkej, kde je Marek?!" řekla jsem, když už jsme byli kus od naší bývalé základny a vojáci nebyli v dohledu.

,,Jak to máme vědět?!" řekl Ondra.

,,Cože?! Snad patří k nám ne?!"

,,Určitě nás doběhne" řekl Sebastian po mé levici.

,,Musíme se pro něj vrátit!!!!"

Ahooj
Omlouvám se, že je tento díl hodně zmatený, ale tato situace prostě je zmatená:D

Čuuuuus! ^^#$/&