Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Černočerná tma--

Marek- 10:06(flashback)

Šel jsem od Patris. Měl jsem namířeno do kavárny v přízemí. Prý tam mají výborné zákusky.
       Posadil jsem se do rohu místnosti a koukl se na jídelní lístek, který byl na stole.

,,Dobrý den, co si dáte? " řekla mladá číšnice.

Zvedl jsem oči od jídelního lístku a podíval se na ni. Měla blonďaté vlasy a byla šíleně hubená. Vůbec nevypadala přirozeně.

,,Dva čokoládové donuty a bílou kávu"
řekl jsem s předstíraným úsměvem.

,,Dobře. A copak tu děláš tak sám?" usmála se na mě a zakmitala svýma umělýma řasama.

,,Nechci být nezdvořilý, ale já mám přítelkyni" zalhal jsem s výsměšným úsměvem.

,,Tssssss...táhni do háje, frajere" naštvala se a odešla. Nemohl jsem to vydržet a propukl jsem v záchvat smíchu. Avšak do té doby, než můj pohled zakotvil na přicházejícím Sebastianovi.

,,Čau! Marku! Máš tu volno?  " zasmál se.

,,Jojo" řekl jsem pouze ze zdvořilosti. Kdyby to nebyl dobrý kamarád Patris, ihned bych ho odpálkoval.

Sebastian si přisedl a pokračoval.

,,A kde máš Patris?"

,,Je doma. Chtěla si dnes uvařit sama"

,,Aha, tak snad si nic neudělá" zasmál se a bez pozdravu odešel.

,,Co to sakra bylo?" řekl jsem si zmateně,  ale pak už mi donesli snídani, tak jsem se do toho pustil.

***

Snídaně byla opravdu dobrá. Při cestě domů bych se normálně ještě stavil za Patris, ale teď ne. Zaujala mě totiž jedna nepříjemná věc. Moje dveře do bytu byly otevřené.  Zrychlil jsem a vběhl tam. Nikde nikdo nebyl a vše se zdálo být v pořádku. Všechen nábytek byl na svém místě a věci také. Zmateně jsem zakroutil hlavou a šel se do koupelny převléct do pohodlnějšího oblečení.

Sedl jsem si na křeslo a zapnul televizi, která mi sem přibyla ve stejný den jako u Patris.

Zapnul jsem zprávy a poslouchal.

,,Už druhý den se zdá být vše v pořádku. Nemáme nahlášeny žádné nové pohřešované. Že by se situace uklidnla? " řekla moderátorka.

Dokoukal jsem zprávy a začal si číst nějakou knížku, která byla na poličce.

Po půl hodině jsem byl natolik ponořen do děje, že jsem ani nevnímal okolí. To se ovšem změnilo, když jsem za sebou uslyšel kroky. Prudce jsem se otočil a uviděl nějakou osobu v černém oblečení a šedou maskou na obličeji.

Poslední co si pamatuji je štiplavá bolest na krku, a pak už jenom tma. Černočerná tma......

Ahooj!
Tak tu je nová kapitola:D
Tomu, že je dnes můžete poděkovat jedné tajemné slečně, která mě přemluvila:D

Tak doufám, že se líbila a....

Čuuuuus!^^$#&