Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Nabídka--

O několik dní později

Situace se uklidnila. Vojáci nám už několik dní nezkřížili cestu a v našem okolí panoval klid.

Asi před třemi dny jsme se přesunuli blíže k městu. Filip u sebe měl nějakou vymakanou buzolu, se kterou dokázal polohu města najít. Ale i přes blízkost hlavního centra dění byl stále klid.

Právě jsme byli v naší základně sami s Markem. Ostatní šli pro nějaké zásoby do lesa a ještě se nevrátili.

,,Dáš si čaj?" přerušil mě Marek z myšlenek.

,,Jo, ráda" usmála jsem se a podala mu z batohu svůj hrnek.

Marek nalil do kotlíku nad oheň vodu, a dal do ní hrst sušených bylinek z pytlíku. Krásně to vonělo.

Už bylo celkem šero. S Markem jsme seděli u ohně a povídali si. Obdarovával mě láskyplnými úsměvy a já mu jen tiše hleděla do očí.
Už zase byl ten moment. Už zase byla možnost našeho prvního oboustranně prožitého polibku. Zahleděla jsem se do jeho čokoládových očí a dala mu ruku za krk. Zavřela jsem oči a čekala až se naše rty spojí....

,,Hej vy hrdličky! Koukejte koho vám vedem" zakřičel Sebastian, který byl několik metrů za námi.

Prudce jsme si od sebe odsedli a zrudli jak rajčata. Už zase to nevyšlo. To je snad naschvál.

,,Hezký večer přeji, jsem Ala. Pracuji ve skupině Bílá vlajka " řekla hnědovlasá žena, která stála po boku Seba a podala nám ruku.

,,Já jsem Patrície, těší mě" řekla jsem a pevně jí ruku stiskla.

,,Marek, těší mě" přivítal se s ní Marek a gesto s rukou zopakoval.

,,Co vás k nám přivádí?" vyzvídal Marek nejistě.

,,Chci vám nabídnout pomoc..."

,,To už jsme slyšeli několikrát" přerušil ji Marek.

,,Jde o to, že Karel je mrtvý. Válka skončila" řekla Ala jednoduše a usmála se. ,,Naše skupina pomáhá lidem se navrátit zpátky do starých kolejí. Poskytujeme nocleh - měkké postele, čisté oblečení, teplé jídlo a hlavně hygienu. Pochybuji, že jste měli za poslední dny možnost se umýt" dořekla.

Ta věc se sprchou mě obzvláště zaujala. Moje vlasy byly mastné, jako kdyby byly vymáchané v oleji. Špinavé oblečení se na mě lepilo pozůstatkem potu a celá jsem nevoněla zrovna příjemně.
I ta měkká pohodlná postel by mě vůbec nevadila. Chci jít s Alou.

,,Marku? Půjdeme s ní, že jo?" žadonila jsem se psíma očima.

,,Nevím, moc se mi to nelíbí" zašeptal a odvrátil pohled.

,,Můžu si to na pět minut promyslet?" zeptal se Marek Aly. Ta jen s úsměvem přikývla.
Marek se otočil zády a odešel.

Sedla jsem si k ohni. Nezbývalo mi nic jiného, než čekat.

***

,,Tak kde je?!" řekl Seb naštvaně.
,, Vůbec nevím, nad čím přemýšlí. Jestli sem nakráčí s NE, tak jako sorry, ale odejdu klidně sám" vztekal se a nervózně trhal trávu ze země.

Musím se Sebem souhlasit. Ta nabídka zní opravdu dobře. Ale zároveň Marka chápu. Určitě o tomhle něco málo ví.

,,Tak co?" řekl Sebastian s pohledem upřeným za mě.

Otočila jsem se a podívala se na Marka. Ten se z hluboka nadechl a pronesl ,, Berem to"

Ahooj^^
Tady je další kapitolka:)

Chtěla bych vám moc poděkovat za 500 přečtení^^
Jste úžasní:*

Čuuuuus! ^^/$#&