Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Zelený stan--

,,Spánkomil!"

,,Mohli by sme najít nějaký ukrýt. Vypadá to, že bude pršet" řekla jsem, když se na obloze začaly scházet temné mraky.

,,Jo, to je dobrý nápad" oznámil Marek a zvedl se z chladné země.

Šla jsem k Sebastianovi a pomohla mu vstát. Děkovně se na mě usmál a s mou pomocí došel k Markovi.

,,Tak pojďte, za obzorem už se blýská" zavelel Marek a všichni jsme vyšli na cestu.

***

,,Hele! Vidím nějaký stany!" zakřičela jsem, aby mě bylo slyšet přes děsivé hromobití, které spolu s hustým deštěm pohltilo celou oblohu.

,,Pojďte tam! Třeba nás vezmou k sobě!" odvětil Marek a všichni jsme se vydali tím směrem.

,,Pojďte dovnitř!" křičel na nás mladík, který právě vyběhl z jednoho velkého stanu. Nečekali jsme, a nabídku přijali.

Vešli jsme do útulného velkého stanu zelené barvy a usadili se na pohodlné madračky.

Spolu s námi tu teď sedělo dalších pět lidí.

,,Jsem Filip" prolomil ticho jeden z nich a ukázal na sebe.

,,Tohle je Daniel" ukázal na černovlasého kluka vedle sebe. Daniel měl temně modré oči.  Docela nezvyklá barva pro člověka s černýma vlasama.

,,Tohle Kika" Filip ukázal na hnědookou, trochu silnější blondýnu sedící úplně v zadu. Ta na nás jen tiše mávla a pak se znovu zadívala do knížky, kterou držela.

,,A tohle jsou Ondra a Vašek, jsou to dvojčata" ukázal na zbývající dva naprosto stejně vypadající kluky. Oba měli zrzavé vlasy a zelené oči.  Usmáli se a pak se na nás spolu se všemi podívali. Teď jsme na řadě my.

,,Tak já se toho ujmu" řekl Marek.

,,Já jsem Marek, tohle je Patris a Sebastian" představil nás a usmál se. Pak nastalo trapné ticho.

,,Ehmm.... a co tady děláte? Takhle v dešti" prolomila jsem ticho.

,,To samé co vy. Utíkáme" řekl Daniel

***

Nebem se rozlehl hlasitý hrom a na obloze se rozsvítil blesk.

Ani po dvou hodinách bouřka stále neustávala. Filip nám nabídl přespání u nich ve stanu, ale spánek nebyl možný. Byla mi hrozná zima i přes objetí spícího Marka, zvuky bouřky mě neustále budily a Vaškovo chrápání bylo také mezi prvními příčkami.

,,Patris?" zašeptal mi Marek do ucha.

,,Ano?"

,,Zase nemůžeš usnout. Netrápí tě něco?"

,,Ne, co by mělo?" usmála jsem se a podívala se mu do očí.

,,Nic, v pořádku" úsměv mi oplatil a vrátil svou hlavu na polštář.

Vzala jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty. Ihned mi ruku stisknul a věnoval svůj sladký úsměv.

,,Mám tě ráda, Marku" zašeptala jsem už v polospánku.

,,Já tebe víc, Patris" usmál se.

Ani nevíš jak moc...řekla jsem si pro sebe a pokusila se znovu usnout.

Naštěstí už úspěšně...

Ahoooj!
Tak jsem tu s novým dílem:)
Moc se omlouvám, že jsou posledni kapitoly v celku o ničem. V dalším díle už to znovu začne, nebojte:D

Jinak moc děkuju všem za krásné komentáře u předchozích kapitol, opravdu moc mě tím podporujete a já jsem vám za to vděčná♥
Vždy se pak do nové kapitoly vrhám s radostí!

Čuuuuus!^^$#&