Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Sebastian--

A tam stál. ...

,,Dobrý den, potřebujete něco?" zeptala jsem se blonďatého mladíka, který stál za dveřmi.

,,Dobrý den, jsem tady od vedle. No...jen jsem chtěl poznat sousedy a řekl jsem si, že začnu z prava" usmál se na mě a tím odhalil své bílé zuby.

V rychlosti jsem ho projela pohledem. Jak už jsem řekla, měl krásně bílé zuby, které doplňovaly jeho milý úsměv. Blonďaté vlasy měl nagelované a trochu rozcuchané. Ale nejvíc mě zaujaly jeho nezvykle zelené oči. Nikdy bych neřekla, že někdo může mít v očích tak zářivě zelenou. Co se týče jeho postavy, tak byl akorát. Žádné extrémní svaly. Do posilky očividně nechodil, ale i tak vypadal, že má dobrou fyzičku.

,,Jasně, pojď dál" usmála jsem se a uhla ze dveří aby mohl vejít.

,,Mimochodem, jsem Sebastian" řekl a podal mi ruku.

,,Patricie, těší mě" sevřela jsem mu ruku a pustila ho dovnitř.

Zavřela jsem dveře a šla za klukama.

,,Ahoj, jsem Sebastian"

,,Ahoj, Marek"

Představili se navzájem a posadili se do křesla.

,,Dáte si něco? Čaj? Kafe?" zeptala jsem se jich.

,,Dal bych si kafe" odpověděl Sebastian.

,,Čaj, díky" usmál se Marek.

Splnila jsem jejich objednávky a šla si sednout za nimi. Povídali jsme si, bavili se a seznamovali. Tak to šlo až do večera. Sebastian je super člověk. Je milý a hlavně má skvělý smysl pro humor. Akorát Markovi moc nesedl. Bavil se s ním jen když musel. Nevím, co s ním bylo. Sebastian byl opravdu super.

,,Už asi půjdu" řekl Sebastian a vstal.

,,Už? To je škoda" řekla jsem smutně a také vstala.

,,Musíš ho taky někdy nechat vyspat Patris" řekl Marek a pokusil se o úsměv.

Doprovodila jsem Sebastiana ke dveřím a rozloučila se s ním.

,,Ahoj"

,,Ahoj Tris"

,,Tris? " zasmála jsem se

,,Můžu ti tak říkat? Je to roztomilý" usmál se Sebastian.

,,Klidně" mrkla jsem na něj a mávla mu.

Zavřela jsem dveře a šla za Markem, který zůstal sedět. Měl zaplou televizi a koukal se na zprávy.

,,Zmizeli další lidé" řekl hned, jak si všiml, že jsem zavřela dveře.

,,Marku? Co s tebou je? Vůbec ses se Sebastianem nebavil..." ignorovala jsem jeho předešlou větu.

,,Sebastian, Sebastian....pořád jen Sebastian!" vyhrkl na mě.

Mlčela jsem. Jen jsem se na Marka nevěřícně dívala.

,,Jen zaťukal a ty jsi ho hned po pár kecech pustila dovnitř. A ještě se ptáš, co mi je?! To nemyslíš vážně! " zvýšil na mě hlas.

,,Já tě nechápu, co s ním máš za problém? Místo toho, aby jsi byl rád, že poznáváme nový lidi mě ještě vynadáš?!"

,,Patris, venku se ztrácejí lidi. Nehoráznou rychlostí. Jak můžu mít záruku, že když tu zrvna nebudu, nepozveš dovnitř nějakýho hajzla?" řekl a z jeho hlasu byl slyšet strach - strach o mě.

,,Já- já, nevěděla jsem, že to bereš takhle. Ale dobře, dám si na to pozor" řekla jsem omluvně a pevně ho objala. Neváhal, objetí mi oplatil a hlavu si zabořil do mého ramena.

,,Mám tě rád, Patris. Dávej na sebe pozor. Prosím" zašeptal mi do ucha a objetí zesílil.

,,Budu, neboj"

Ahoooj!

Tak jsem zpět! :)

Omlouvám se,  že je to zatím takový suchý, ale jak už jste možná zaznamenali, něco se tu klube! :DD

Jinak....
Co říkáte na Sebastiana? Jaký vam příjde?

A co si myslíte o reakci Marka?
Žárlí snad?

Btw: Ty otázky na postavy z příběhu pořád platí; D

Tak Čuuuuuus! ^^$#&