,,Děláš si p*del?!"
Nesmírně fascinující místo. Byl to palouček v lese porostlý zářivě zeleným světékujícím mechem. Obtékal ho potok s průzračně čistou vodou a všude kolem nás poletovaly světlušky. Byla ještě tma, takže všechna ta světýlka byla krásně vidět. Připadala jsem si jako v pohádce.
Marek mě chytil za paži a dovedl do středu paloučku. Okouzleně jsem se rozhlížela kolem a nemohla uvěřit té kráse.
,,Jak si to tu našel? " vyzvídala jsem.
,,Večer jsem nemohl usnout, tak jsem se šel projít. No a nakonec jsem došel sem. Hned jsem běžel za tebou abych ti to ukázal"
,,Takže si vůbec nespal? Musíš být unavený. Pojď domů se vyspat" pousmála jsem se.
,,Cestou jsem hodně přemýšlel"
,,O čem? "
,,O tobě"
,,O mě? A na co jsi přišel? " zasmála jsem se.
,,Na to, že jsi neuvěřitelně úžasná" podíval se na mě svými čokoládovými očky.
Nevěděla jsem, co říct. Naše pohledy byly propojeny. Byla jsem jak z kamene.
,,Ja..jak...jsi to...myslel? " vykoktala jsem ze sebe.
Usmál se na mě svým kouzelným úsměvem.
,,Takhle..." řekl a než jsem stihla nějak zareagovat, umlčel mě polibkem. Projela mnou silná vlna energie. Ruce mi dal kolem pasu a silně se na mě přitiskl. To už mě probudilo a já se vzpamatovala. Neváhala jsem a odstrčila ho od sebe.
,,Co blbneš?!" vyjekla jsem.
,,Promiň, nevim co to do mě vjelo" vymlouval se.
,,Já myslela, že JSME a taky BUDEME pouze přátelé "
,,Jo. Já vím, promiň" řekl a pohled upřel do země.
,,Už radši půjdu" řekla jsem a odešla k průchodu.
Když už jsem byla za pomyslnými dveřmi, naposledy jsem odhrnula pár vysících stonků a ohlédla se na Marka.
Stále nehybně stál s hlavou svěšenou a díval se do země. V jeden moment mi dokonce přišlo, že mu po tváři stekla slza.***
Když jsem vyšla z jeskyně, má cesta vedla po vyšlapané pěšině v mechu.
V hlavě jsem měla zmatek. Nedívala jsem se na cestu a pouze si se svešenou hlavou srovnávala myšlenky. To jsem ale neměla dělat. Když jsem své oči namířila před sebe, vůbec jsem to tu nepoznávala. Zpanikařila jsem a snažila se vrátit zpět. Bohužel, moje snaha byla marná. Ztratila jsem se.
ČTEŠ
Mezi hvězdami [DOKONČENO]
Science FictionOdcestovat na planetu, nikoho tam neznat a neznat ani sebe samotnou - není dobré. Ale Patris za to nemůže. Byla tam odvezena proti své vůli. Zvládne se v čas vzpamatovat, sundat si růžové brýle, které jí nasadila krása planety a zjistit o co tu doo...