Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Spánko....co? --

Sebastian se s žuchnutím svalil na zem...

,,Sebastiane!" vykřikla jsem a rozběhla se k němu. Marek šel překvapivě hned za mnou.

,,Dýchá, ufff...." oddechla jsem si a setřela si neexistující kapičky potu z čela.

Marek ho zatím prohlížel a snažil se najít zrdoj jeho zkolabování.

,,Zdá se, že dehydratací to nebude" řekl Marek po chvilce a já Sebastiana přejela pohledem, který jsem zakotvila na jeho noze. Na koleni měl nějakou bouli. Povyhrnula jsem mu nohavici abych se mohla podívat, co to je.

,,Mám to" řekla jsem a přiblížila se k jeho noze, abych si to mohla lépe prohlédnout.

Na právem koleni měl ke kůži přisátého nějakého divného slimáka. Fuj...bylo to dost nechutný.

Marek už to nějakou dobu se zaujetím sledoval a přemýšlel.

,,To bude Spánkomil"

,,Spánko co?"

,,Spánkomil. To je zvíře žijící v lese. Pomocí slabého jedu, který má v kusadlech uspí kořist aby se mohl v klidu napít krve"

,,Odkud to všechno víš?"

,,Pracoval jsem na přípravách téhle země. Vždyť sem ti to říkal, Patris. Něco málo nám o Spánkomilech říkali" řekl znuděně.

,,OK. Ale co teď s ním?" ukázala jsem na Sebastiana a nahodila ustaraný pohled. Marek zatím opatrně Spánkomila sundal ze Sebastianovy nohy.

,,Musíme počkat, až se vzbudí"

,,A to bude za jak dlouho?"

,,Za deset, dvacet minut. Možná i hodinu, dvě, tři....."

,,Bože. .." procedila jsem mezi zubama a naštvaně si sedla vedle Marka.

,,Ale prosímtě. Alespoň máme chvilku souktomí" usmál se mile a podíval se mi do očí.

Opřela jsem se o něj a položila mu hlavu na rameno.

,,Jak daleko chceš ještě jít?" vyzvídala jsem.

,,Ani nevím, můj plán je najít nějaký rozumný ukrýt před nebezpečím. Určitě už začala válka. Vůbec bych se nedivil. Lidi se spikli proti Karlovi. Plánují své bezpečí chránit bojem "

Bez odpovědi jsem si lehla na zem a pozorovala mraky. Tiše pluly po obloze a mířili do neznáma. Jejich osud mi připomínal můj život. V jednu dobu mají krásný tvar, radost na ně pohledět, ale v okamžiku je vítr roztrhá na několik bezvýznamných kousků, stejně jako se mě radost rozpadá před očima.

***

,,Patris, vstávej" řekl Marek a pohladil mě jemně po tváři. Pomalu jsem otevřela oči a pohlédla do těch Markových. Roztomile se zazubil a pomohl mi vstát.

Sebastian seděl na kraji cesty a mnul si oči.  Asi to moc dlouho od jeho probuzení není.

,,Už je v pořádku?" zeptala jsem se.

,,Jo, ale musíme mu dát klidnější režim, než se jeho organismus vzpamatuje. Budeme teď mít pár dní klidu" řekl Marek a pohlédl na Seba.

,,Co se mi stalo?" řekl Sebastian zmateně a podíval se na nás.

,,Kousl tě Spánkomil" řekla jsem.

,,Spánko co?"

S Markem jsme se zasmáli a naráz zopakovali.

,,Spánkomil!"