Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Dobrou noc--

Naše cesta pokračovala stále dál. Ani na chvilku jsme se nezastavili. Bude to ještě zajímavé.....

Už byl večer. Slunce se skrylo za obzor a krajinu pohltila tma.

,,Chtělo by to, si najít místo na přenocování" řekl Marek, když už nebylo vidět ani na krok.

,,Jak chceš v takový tmě něco najít?!" nadával Sebastian.

,,Půjdem do lesa" odpověděl Marek.

,,Nenene....za těma monstrama nejdu. Nechci se nechat sežrat!" děsil se Sebastian.

,,Monstrama? " promluvila sem.

,,No, občas se dá v lese potkat pár milých zvířátek Patris" řekl Marek ironicky a následně se usmál.

Zašli jsme do hustého lesa ovětelného světluškama. Ta krása mě nikdy nepřestane udivovat. Je to opravdu neuvěřitelný.

Našli jsme jeskyni. Byla dost velká na naše přenocování, tak jsme neváhali a hned u ní zakotvili.

,,Zapálíš oheň?" zeptal se Marek Sebastiana.

,,A máš zapalovač?"

,,Já ne, ty jo?"

,,Brát zapalovač mě nenapadlo...."

,,Tak tady posbírej nějaký kameny a škrtni s nima"

,,Ehmm.....co???" řekl Sebastian zmateně.

,,Bože.......dej mi to, já to udělám" řekl Marek po tom, co si Sebastian mezi kameny skřípl prst. ,,Zatím běžte s Patris najít nějaký větvičky"

***

,,A co se teda stalo?Kde si byl a proč jsme odešli? " zeptala jsem se Marka, zatím co jsme seděli u ohňe, který už krásně hořel a hřál.

,,Unesli mě nějaký dva týpci. Vloupali se mi do bytu a píchli injekci, takže jsem omdlel a nemohl se bránit"

,,Měl si vidět, jak Patris šílela když  zjistila, že si zmizel" zasmál se Sebastian.

Marek se jen hrdě pousmál a pokračoval.

,,Probudil jsem se v nějaký základně. Dovedli mě do velký místnosti, kde bylo hodně lidí. Několik z nich jsem poznal podle fotek z televize. Došlo mi, že teď patřím mezi ně"

,,Hlavně že už seš tady. Bez tebe bych to tu nevydržela" řekla jsem a položila si hlavu na Markovo rameno.

,,Pane bože! Patris! Si úplně promrzlá!" vyjekl Marek, když se moje kůže dotkla té jeho.

,,Na, přikryj se" řekl Sebastian a vytáhl z batohu deku.

,,Děkuju" poděkovala jsem a svůj pohled opět vvěnovala Markovi.
,,A jak si utekl?"

,,Neutekl jsem sám. Bylo nás víc. Ale moc si toho nepamatuju. Byl to takovej fofr, že jsem to moc nevnímal. Jediný co vím je, že několik z nás chytli"

***

Všichni už spali, teda až na mě. Sebastian se neochotně uvelebil na stráži a já s Markem na úplném konci jeskyně. Leželi jsme v vzájemném objetí.

Otočila jsem se a pohlédla na Marka. Pravidelně oddychoval. Řasy se mu jemně třásly a jeho plné, růžové rty v nátlaku vdechovaného vzduchu také.
Palcem jsem ho pohladila po tváři, čímž jsem ho nechtěně vzbudila.

,,Copak?" zeptal se ustaraně.

,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit" zašeptala sem.

,,V pořádku" usmál se ,,Ty nemůžeš usnout?"

,,Jo, je mi zima"

Marek nic neříkal a jen si mě k sobě přivinul.
Usmála jsem se a podívala do jeho čokoládových očí.

,,Mám tě rád, Patris" řekl tiše.

,,Já tebe víc" usmála jsem se a položila si hlavu na jeho hruď.

,,Dobrou, Patris"

,,Dobrou noc"

Ahooj!
Dneska jsem se nad vámi slitovala a neukončila to tak napínavě:D

Jinak moc děkuju za 300 přečtení a přes 100 lajků^^

I ♥ YOU

Čuuuuus! ^^$#&