Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Naděje--

Ztratila jsem se..

Bloudila jsem lesem. Větvičky stromů mě nepříjemě škrábaly do obličeje a celé moje tělo volalo po odpočinku.
Byla jsem naprosto vyřízená. Snažila jsem se najít cestu z lesa ven už asi 2, možná 3 hodiny. Mé hrdlo prahlo žízní.

Podařilo se mi najít potok. Neodolala jsem a i přes menší strach jsem se z potoka napila. Ihned jsem ucítila pramínek chladné vody, který mi protékal hrdlem. Hned mi bylo o trochu lépe. 

Už jsem chtěla od potoka odejít, ale pak mě něco napadlo. U palouku, na který mě Marek předtím dovedl, byl taky potok. ,,Co když je to ten samý?!" Problesklo mi hlavou. Svou cestu jsem namířila proti proudu potoka a celá pohlcená nadějí se vydala vstříc svému nápadu.

***

,,Je to pravda!! Zvládla jsem to!!" vykřikla jsem radostí po dlouhé cestě lesem. Vyběhla jsem na palouček. Nešetřila jsem emocemi. Skákala jsem radostí jak malé dítě, které právě pohlédlo na kupu dárků pod vánočním stromkem. Kdyby mě teď někdo viděl, myslel by si, že jsem se zbláznila.

Po nějaké chvilce jsem doslova padla vyčerpáním. Uvelebila jsem se v měkkém mechu a bez sebemenšího zaváhání vkročila do říše snů.

Ahooj:D
Tak jsem tu po X letech:D
Omlouvám se za svou neaktivitu, ale měla jsem toho teď strašně moc.

Doufám, že jsem vás touto kapitolou nezklamala. Mě osobně příjde o ničem, ale nic lepšího jsem teď sestrojit nedokázala:D

Omluvte chyby a přepisy:)

Čuuuuus!&#/^^