Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--No konečně!--

Tuto kapitolu věnuji itsdennyhere za neskutečnou podporu♥
Díky moc Denny^^

Druhý den - brzy ráno

Byla jsem naprosto oddaná spánku a pomyslné říši snů, když mi někdo zaklepal na dveře od bytu.
Neohrabaně jsem vylezla z postele a otevřela dveře. Marek.

,,Co chceš? " řekla jsem ze stálého polospánku a podívala se do jeho čokoládových očí.

,,Promiň, že tě budím, ale musím ti něco ukázat. Rychle pojď, než začne svítat" řekl nedočkavě

,, A co mi chceš ukázat? " řekla jsem s pohledem stále zaměřeným do jeho tajemných očí.

,,Nech se překvapit. Běž se obléknout, a dělej. Musíme tam být, než začne svítat"

,,Jojo, už jdu" řekla jsem a rukama nad hlavou naznačila, že se vzdávám.

Zaběhla jsem do koupelny a před zrcadlem ze sebe udělala člověka. Oblékla jsem si jednoduché a pohodlné oblečení, které bylo ve skříňce a šla zpátky za Markem.

,,No konečně! " řekl když jsem vyšla z koupelny.

,,Ty toho naděláš " řekla jsem a vkluzla na chodbu.

***

,,Kdy už tam budem? " řekla jsem znuděně po 20 minutách chůze.

,,Už jen kousek" řekl Marek a pousmál se jeho neodolatelným úsměvem.

,,Jasný, to známe" zakroutila jsem očima.

Měl pravdu. Po chvilce jsme konečně došli. ..

,,To je jako všechno? " řekla jsem naštvaně při pohledu na malou jeskyni v lese.

Marek neodpověděl. Jen se uchechtl a zatáhl mě dovnitř.  Jeskyně nebyla tak malá, jak se ze začátku zdála. Ona to vlastně ani nebyla jeskyně. Nakonec se z ní vyklubal průchod.

Konec průchodu byl porostlý rostlinami které tvořily zelený závěs.

,,Co tam je? " zeptala jsem se tiše při pohledu na slabé světlo, které pronikalo skrz květiny.

,,Bude se ti to líbit" mrkl na mě Marek a odhrnul pár rostlin, čímž nám odkryl pohled na něco neuvěřitelného!

,,To si děláš p*del?! " vyjekla jsem při pohledu na ...

Omlouvám se, že je tahle kapitolka kratší. Hned zítra vám to snad vynahradím♥

Čuuuus!&^^