Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Ani nevíš, jak moc--

Mamka mi vždycky říkala, ať neposlouchám cizí lidi a nikam s nima neodcházím. Ale tohle byla nouzová situace...

Právě jsme s celou naší skupinou vycházeli do betonových úkrytů ve městě. Jak jsme zjistili, válka opravdu skončila. Všude byl klid.

,,.... sprchy jsou úplně na konci chodby v pravo a pokoj máte hned naproti" řekla Ala a rukou ukázala zmíněným směrem.
Všichni jsme kývli hlavou a přesunuli se do pokoje. Byl malý, ale i tak tu byly kolem zdí dvoupatrové postele pro nás všechny, jedna malá skříňka a uprostřed společný kulatý stůl.

,,Spím nahoře" vykřikl Vašek a vyhoupl se na nejbližší postel.

,,Já taky" řekl Seb a Vaškův pohyb, jen u jiné postele zopakoval.
Ostatní už jsme se uvelebili tam, kde na nás zbylo místo. Filip si lehl na poslední volnou patrovou postel a já, Marek a Daniel jsme si lehli dole.

Vyndala jsem si na postel věci z batohu a dala si je do poslední volné poličky ve skříňce, kterou mi kluci nechali. Ach jo....ty lakomci...

***

Seděla jsem na posteli a četla si knížku. Daniel šel do sprchy a Filip se šel zeptat na jídlo.

,,Patris?" řekl Marek, když se za Sebastianem se slovy ,,Jdu se projít" zavřely dveře a my zůstali v místnosti sami.

,,Ano?" zareagovala jsem na jeho oslovení.

,,Myslíš, že nám to kazí osud?" usmál se.

,,Co máš na mysli?"

,,Ty víš co. Pořád nám to nevychází"

Asi už mi došlo co myslí. A co vy? Víte? Pořád to nevychází, oba po té věci toužíme.......už víte?       

Ano, je to první polibek.

,,Jo, už vím" řekla jsem po chvilce a sklopila hlavu zpátky do papírového příběhu v mých rukou.

,,Můžeme to změnit" zašeptal a hluboce mi pohlédl do očí.

Mlčky jsem seděla a koukala na něj. Marek se zvedl ze své postele a pomalým krokem došel ke mě. Podal mi ruku. Příjmula jsem ji a s jeho pomocí se vyšvihla na nohy.
Chvilku jsme stáli a koukali si do očí. Teď už nám to nikdo nepřekazí. Nikdo.

Sevřel mi obličej ve svých velkých hebkých dlaních a naklonil se ke mě. Na chvilku se zastavil a čekal, jak zareaguji, ale pak už konečně naše rty spojil.
Ten moment jsem si tak dlouho představovala a teď tu konečně byl. Po chvilce jsem se od něj nerada, ale dobrovolně odtrhla. Zklamaně se mi podíval do očí, ale pak se usmál. Nezůstala jsem pozadu a láskyplný pohled mu opětovala.

,,Miluju tě, Patris" zašeptal.

,,Já tebe taky, Marku. Ani nevíš, jak moc...."

Ahoooj^^
Dneska trochu kratší kapitolka, ale myslím, že to vám moc nevadí, protože konečně přišlo to, na co jste všichni až na tenisacek čekali XD

Doufám, že se kapitola líbila^^

Čuuuuus!^^/$#&