Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Proč se to stalo?-- (část první)

Marek

Flashback ( ještě před dějem v této knize)

Seděl jsem v kanceláři a prohlížel si fotky svého ročního syna Matěje. Zrovna jsem se koukal na fotku, kde byl i s mou manželkou Natálií.
Usmál jsem se. Moc se těším, až je dnes po práci uvidím.

,,Ta Helena Černá prý prokecla něco z přísně střeženého své dceři" vyklouzl ze dveří můj kolega Tomáš.

,,To je ta, jak má tu... Patrícii?" zamyslel jsem se a fotky uschoval do šuplíku svého stolu.

,,Jo, myslím, že jo" odpověděl Tomáš a posadil se ke svému stolu, který byl kousek od toho mého.
,,Slyšel jsem, že jí odvozou na Gajman" doplnil Tomáš a začal procovat na svém počítači.

Flashback do kapitoly Nový svět

Seděl jsem ve vesmírné lodi. Karel si mě vybral, abych našel tu Patrícii a umlčel ji. Způsob mi neřekl, ale podle mě jí budu muset dát sérum zapomnění. Věděla moc důležité věci. Kdyby je nekde řekla, mohlo by to znamenat naprostý konec.
Natálii se můj odlet nelíbil. Měla o mě strach, ale musel sem odletět. V mojí práci jsou pravidla....

Prohlížel jsem si lidi kolem sebe. Bylo jich tu hodně. Všichni byli špinaví a neupravení. Taky že už jsme nějakou tu dobu letěli.
Všichni byli skoro stejní, ničím se nelišili, až na jednu holku vedle mě. Byla drobounká a neuvěřitelně moc krásná.
Najednou se na mě podívala. Mile se usmála a promluvila. ,,Dobrý den"

Flashback do kapitoly Poznání

Sedím na plastové, nepohodlné židli ve velké místnosti. Kde je ta holka, nevím. Ale pořád na ni musím myslet. Ještě v lodi jsme si popovídali. Sice to bylo spíše okolo toho, kde jsme a proč, ale i tak jsem dokázal poznat, že je to moc milá holka.

Karel stál na menším pódiu před všema a říkal informace ohledně Gajmanu. Vůbec jsem ho neposlouchal, protože jsem všechno věděl.
Oni, ty ostatní lidi měli pozastavenou paměť.  Chudáci....

Najednou se vedle mě objevil Karel. Jeho úsměv se mi nelíbil.

,,Vedeš si dobře, Marku" řekl mi.

,,Co? Vždyť já ji ještě ani nenašel" řekl jsem zmateně.

,,Ale našel, ta co si s ní mluvil. To je ona" vysmál se mi.

,,Co....?" zděsil jsem se.
Proč to musí být zrovna ona?  řekl jsem si pro sebe a podíval se do lidí.
,,Jak jí mám umlčet?" zeptal jsem se dodatečně.

,, Vážně se mě na to ptáš? To je jasný, ne? Přímou ranou do břicha" zasmál se.

,,Jakože zabít?!?!" vyděsil jsem se.
To ne....

,,Jo, a jen tak mimochodem. Nebyl jsem si jistý, jestli ti můžu plně věřit, tak jsem si to pojistil. Pracuj důkladně, nebo by se mohlo Natálii nebo Matějovi něco stát" vysmál se mi do očí.

,,Co si s nima udělal?" zděsil jsem se a zvýšil na něj hlas.

,,Jen jsme si je pozvali k sobě na základnu" řekl svým nechutným hlasem.

,,Tys je unesl?!" zařval jsem na něj.

,,Drž svoje nervy na uzdě Marku! Myslím to s nima vážně! Jedna tvoje chyba a tvoje krasotinka zaplatí životem" vyhrožoval mi.
Uposlechl jsem ho. Vím, čeho je Karel schopný. Nesmím dopustit, aby se jim něco stalo.

Karel už nic neříkal a bezeslova odešel. Kam jsem se to dostal? Proč jsem na to sakra kývnul?! Nikoho zabíjet nechci! Zlobil jsem se sám na sebe.

Zahlédl jsem Patrícii (jak už teď vím), jak na mě mává. Šel jsem tedy za ní......

Flashback do kapitoly Vzpomínky

,,Jak se můžeš usmívat?! Copak ty si neměl žádné blízké?!" křičela na mě Patris.

Okay, klid Marku. Něco si vymysli. řekl jsem si.
,,Měl, ale....." načal jsem větu.

,,Jdi pryč.  Chci být sama" řekla a otočila se ke mě zády.

Flashback do kapitoly Co blbneš?!

,,Já jsem takovej debil!" zakřičel jsem do vzduchu, když už Patris byla pryč.

Odešel jsem z lesa a cestou na sebe nadával.
Všechno jsem posral! Měl jsem se udržet!  Vždyť mám manželku!!!
Skryl jsem obličej do dlaní. Vymklo se mi to kontrole. Do Patris jsem se zamiloval.

Byl jsem doma a seděl na gauči.

U dveří něco zašustilo a u prahu se objevil dopis. Otevřel jsem ho a přečetl.
     Čas běží, Marku

Flashback do kapitoly Sebastian

Sedím na gauči a poslouchám konverzaci Patris a Sebastiana. Povídají si o sobě, o tom jak se na Gajman dostali a o dalších možných věcech. Vypadá to, že si rozumí, což mě moc netěší. Takhle to budu mít těžší.

Flashback do kapitoly Působí to depresivně

Jsem ve velké místnosti. Se mnouvtu je několik dalších lidí, kteří byli také odneseni. Jsem zvědavý, jak teď splním ten úkol. Sice velmi nerad, ale musím.  Jinak ublíží Natálii a Matějovi. Patrícii miluju, ale musím si vybrat.

,,Marek?" zařval ten agresivní muž u dveří.

Neochotně jsem se zvedl a šel k němu.

,,Ano?" řekl jsem, když už jsem stál u něj.

,,Ven" odvětil a otevřel mi dveře.
,,Pořád rovně, a na konci odboč vlevo"

,,To ty?" řekl jsem při pohledu na Karla, když jsem došel do kanceláře, o které mi řekl ten chlápek. 

,,Ano, chtěl jsem si s tebou promluvit"

,,Já, Karle, já se snažím. Ale to nejde"

,,Čas běží. Čím dýl ji necháváš, tím větší je možnost, že to někde řekne!"

,,Já vím" sklopil jsem hlavu. Ale já ji vážně  nechci zabít.

,,Marku! Chováš se jak holka!" nadával mi.

Mlčel jsem. Mezi náma panovalo dlouhé ticho, které najednou přerušil hluk na chodbě. Vykašlal jsem se na Karla a vyšel ven, podívat se, co se děje.....

Ahoooj!
Doufám, že teď neležíte na zemi se zástavou srdce. Uznávám, že teď na vás těch nových informací bylo moc.

Toto byla první část naprosto poslední kapitoly. Ano, teď už bude jen jedna, maximálně dvě kapitoly a tato knížka bude u naprostého konce:(

Čuuuuus!^^/$#&