68.

281 35 0
                                    

Do večera už všichni stáli připraveni každý ve svém brnění a se svými zbraněmi.
,,No koukám že vám padnou skvěle.‘‘ Vyptával se Arthas.
,,Jsou úžasný a strašně lehký.‘‘ Vychvalovala si Maya.
,,Jak by ne když je to ta nejlepší ručná práce. Budou se vám hodit stejně jako ty zbraně.‘‘
,,Jsou fakt skvělý.‘‘ Přidal se Sam.
,,No a co teď?‘‘
,,Teď běžte ještě odpočívat. Máte pár dní, pak se půjde ke hranicím a nezbývá nic jinýho než jen čekat.‘‘ Arthas šel zase ke svému oknu a koukal ven. Jai a Sam odešli k sobě a Maya šla k tomu samému oknu, protože chtěla vědět co pořád vyhlíží. ,,Proč si pořád tady‘‘ uviděla ten výhled.
,,Nic tu není.‘‘ Uchechtla se.
,,Koukám rád do prázdna a přemýšlím.‘‘
,,Myslíš že se to všechno vrátí?‘‘
,,Jak to myslíš vrátí? Už to nikdy nebude jako dřív.‘‘
,,To já moc dobře vím.‘‘
,,Neměla bys to brát na lehkou váhu. Když nebudeš opatrná můžeš lehce přijít o život nebudou mít slitování.‘‘ ,,Já to neberu na lehkou váhu.‘‘ Zvýšila hlas a naštvaně odešla. Co si myslí že to bere jako hru? Že jí je ukradený co se stane s nima natož s Auri? Naštval jí.
,,Mayo počkej takhle jsem to nemyslel.‘‘ Už se neotočila. Šla si lehnout a už na to nemyslela. Nechtěla na to myslet.

ElementKde žijí příběhy. Začni objevovat