86.

223 33 2
                                    

Říše Velbonů

Celé dny jsme jeli po lese a já pořád byla naštvaná na Lukase. Když jsem ho poznala tak se takhle nechoval. Chová se chladně a nemile… Co se s ním sakra stalo!?...

Udělali jsme si přestávku a já už nechtěla na nic čekat.
,,Co ti je?‘‘
,,Nic…Jak to myslíš?‘‘
,,Nedělej že nevíš… chováš se hrozně nejsi jako předtím. Změnil ses.‘‘
,,Noa? Ty taky.‘‘
,,Co přede mnou tajíš…dělej!‘‘ Už mě fakt štval.
,,Auri prosím tě můžeš toho nechat. Nechci abys něco řešila.‘‘
,,Jak si to jako přestavuješ do konce naší cesty?‘‘ Měla jsem napnutý svaly a byla úplně připravená vystartovat.
,,To co se minule stalo se už nesmí opakovat!!... Musím na tebe dávat pozor.‘‘ V tu chvíli se mi zastavilo srdce… přesně tuhle větu mi říkal Sam. Bože nejradši bych se zahrabala někam hodně hluboko. Začalo mi být pocitově na nic a tak jsem si šla sednou a byla v tichosti.

,,Dokážu se o sebe postarat!‘‘ Sekla jsem. Chtěla jsem se před ním chovat normálně, ale pak mi došlo že to asi nebyla pravda. Zamručel.
,,Neměl jsem říkat Kaiovi, že souhlasím s tvým tréninkem.‘‘

Tohle přehnal… Jak to mohl říct?  Bylo na něm vidět že si uvědomil jakou řekl kravinu, ale pozdě. Začalo mi to svírat hrudník… To myslí vážně? Nejradši by mě ani nepotkal.  Prudce jsem vstala a odešla. ,,Auri…Auri počkej já to tak nemislel.‘‘
Ignorovala jsem ho a šla dál. To snad není možný….Že jsem sem vůbec jela bylo by mi dobře doma s Mayou.. všechno by bylo jako předtím. Tohle byl nejhorší rozhovor co se mě dotknul.

Šla jsem směrem k řece kde jsem se opřela o strom a koukala na hladinu. V momentě jsem uviděla žíhaného vlka jak se ke mně pomalu blíží. Stočil se do klubíčka těsně u mích nohou a já si mohla konečně pohladit jeho srst. Aspoň že tu je on jinak bych byla úplně sama. Jen tak jsem tam seděla a měla položenou dlaň na jeho hřbetu. Nevím co mám dělat dál.

V tu chvlíli jsem si vzpomněla na Sama jak mi vždycky říkal že všechno bude v pořádku

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

V tu chvlíli jsem si vzpomněla na Sama jak mi vždycky říkal že všechno bude v pořádku.. nic strašného se nestane. Tu dobu co jsem byla v hradě jsem si na něj moc nevzpomněla…. Najednou se mi ale vybavilo těch pár vzpomínek co jsme zatím spolu zažily. Stýská se mu?


Tak tady je další kapitola... Doufám že se vám bude líbit 😊 Všem přeju krásné vysvědčení a mnoho skvělých známek💕💕

ElementKde žijí příběhy. Začni objevovat