77.

257 33 0
                                    

Koňská kopyta zrychlovala stejně jako huňaté tlapky vedle nás. Celou cestu jsem nevěděla proč pořád běží s námi. Ohlížela jsem se za sebe a viděla jsem jak se přibližují pochodně.

Obrovský žíhaný vlk začal hlasitě vrčet a zpomalovat

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Obrovský žíhaný vlk začal hlasitě vrčet a zpomalovat. Ohlížela sem se na něj a uviděla jak zaútočil na prvního jezdce. S rozběhem vyskočil a ztrhnul strážce z koně na zem. Slyšela jsem jen hlasitý křik a viděla spoustu krve. Takhle pokračoval i s ostatníma a Lukas mě pobízel ať jedu rychleji že máme více času.
Paris začala ještě víc zrychlovat. Lukas stále jel po lesní cestičce, která se začala ztrácet do prázdna až jsem nevěděla kam jedeme. Uslyšeli jsme poslední hlasitý křik a zpomalili jsme. Za námi už nic nebylo a tak se Lukas začal rozhlížet kam teď.
,,Neříkej že nevíš kde jsme!?" Znervóznila jsem jak malé dítě co se ztratilo.
,,Vím ale budeme muset jít pěšky."
,, Cože!?" Byly jsme uprostřed temného lesa a on si chtěl jít pomalou chůzí? Fakt skvělý. Šla jsem otráveně za ním a furt jsem se ohlížela jestli neuvidím krvavého vlka. Snad se mu nic nestalo.

Lukas šel dál a dál až chtěl abych prošla několika velikými keři až úplně dozadu. Objevily jsme se u jedné malé chaloupky, která byla celá pokrytá mechem a kapradím. Lukas zaštráchal v keři a vytáhnul starý rezavý klíč ke dveřím.
Ještě před odemčením dveří jsme šly opodál kde byly otevřené dveře do malinkaté stáje pro maximálně tři koně. Sundala jsem z Paris sedlo a tašky a trochu ji slámou osušila srst od potu. Musela být celá vyřízená a  unavená. Nalila jsem jí vodu a dala trochu slámy.

Šla jsem zpátky za Lukasem co stál venku před chodem. Natáhnul se že odemkne dveře, ale najednou ho něco zastavilo a on se zarazil.
,,Je odemčeno.".

ElementKde žijí příběhy. Začni objevovat