Element

110.

,,Jsi vážně dobrá.‘‘Objevil se za mnou Sam a šel stejně rychlím krokem jako já.
,,Díky.‘‘
,,Uka vezmu ti to.‘‘ Pomohl mi se zbraněmi a tak jsem si nesla jen tu knížku.
,,Bude to v pořádku… vzládneme to.‘‘ ,,Ty to nechápeš Same… tohle je mnohem víc než co jste tady trénovali.. mě stačila jen ta vesnice a málem jsem několikrát umřela…tohle je válka Velboni jsem přikráčí s desítky tisíc dobrých vojáků. Umíš si představit kolik lidí umře? A co když umře někdo z nás? Nemůžeš pak s tím nic dělat.‘‘
,,Hej Auri zastav.‘‘ Odhodil zbraně, vzal mi knížku z ruky a položil jí na zem. Chytnul mě za obě ruce a upřeně se mi díval do očí.
,,Nic se nám nestane. Od začátku jsme věděli že přijde válka jen jsme si to neuvědomovali. Musíme být silný NIC se ti nestane to slibuju. Slyšíš!  Nic‘‘ Jen jsem se na něj smutně dívala a tajně si užívala vůni jeho kolínský. ,,Víš že ale všechny nezachráníš.‘‘ ,,Auri… já ti slibuju že se vrátíme domů!!‘‘ Přitáhnul si mě k sobě ještě blíž a věnoval mi jeho dokonalý polibek který jsem mu pak oplatila. ,,Bude to v pořádku.‘‘ Zašeptal mi do ucha a po chvíli jsme šly dál. Při cestě mi pevně svíral ruku a bylo na něm vidět jak je rád že jsem zpátky.

,,Tak co jak to dopadlo?‘‘ Ptal se hned Arthas a než bych něco stihla říct Sam mě předběhl.
,,Byla úžasná tos měl vidět.‘‘ Skočil do toho Jai.
,,No já si počkám na bojišti kolik urobíš sekaných.‘‘

Co doháje měl furt s tou sekanou?

,,Mayo.. plamínky.‘‘ Lehce jsem naznačila Maye a ona hned nechala na Jaie vylít nejmíň čtyři kýble vlažné vody a já byla na odchodu.
,,Díky zlato.‘‘ Jen se na něj zákeřně usmívala.
,,Hej nemáš být náhodou se mnou?‘‘ ,,Promiň zlato, ale holky drží při sobě.‘‘ Bylo na ní moc dobře vidět jak ho ráda provokuje. 

Už byl čas se jít definitivně připravit a tak jsem se začala oblíkat. Během chvilky jsem na sobě měla celé brnění společně se zbraněmi a šla se kouknout za Mayou jestli už je také připravená.
,,Jsi tu?‘‘
,,Tady v koupelně.‘‘ Šla jsem do pootevřených dveří a sledovala ji jak se prohlíží v zrcadle.
,,Sluší ti to.‘‘ Pochválila jsem jí a ona s milým úsměvem šla ke mě blíž.
,,Jsi v pohodě?‘‘
,,S čím jako?‘‘
,,Se vším potom cos mi včera všechno řekla to s rodinou, vesnicí…..Lukasem.‘‘
Sklonila jsem hlavu když jsme začala mít zase skleněný oči a pak se zas na ní koukla.
,,Jsem v pořádku.. je toho hodně.. už chci aby to skončilo a živí jsme se vrátili.‘‘ Jenom mlčela a objala mě. ,,Mayo..já jsem opravdu v pořádku měli bychom jít.‘‘

Vešli jsme do chodby kde na nás už čekali kluci ve svém oblečku připravení jít.
,,No ne…sluší vám to.‘‘ Maya se pokusila o kompliment, ale Jai jí jen ignoroval.
,,Ale notak zlato…‘‘ Dala mu pusu na tvář a šla rovnou ven. Hned jí následoval jako ocásek.
,, Můžeme?''
Optal se mě Sam a já jen zhluboka vzdychla.
,,Můžeme.‘‘

Venku na nás už čekalo mraky lidí. Procházeli jsme mezi stovkami prvních bojovníků na koních až dopředu kde v čele byl Arthas se čtyřmi připravenými koňmi pro nás. Každý sednul na svého koně, já po Arthasovo levici a vedle mě Sam a z jeho druhé strany Maya s Jaiem. ,,Kolik máme lidí?‘‘ Zeptala jsem se Arthase s vážným výrazemm.
,, Třicet tisíc.‘‘
,,Tak ať nás ochaňují ti nahoře.‘‘ ,,Dodal někdo z pobočníků a já se ohlédla dozadu.
,,No..myslím že jsme připraveni.‘‘ Řekla jsem a Arthas pobídnul k odjezdu.