Čtveřice mladých elementů, která se dostane pomocí svých portálů do rodné říše. Každý z nich ochutí na vlastní kůži svoje schopnosti (Oheň, Voda, Země, Vzduch) a učit se je ovládat.
Přivítá je král Arthas a díky svým schopnostem dokážou zachránit v...
Už se chýlilo k večeru a já šla do sprchy. Zapla jsem si příjemně teplou vodu a nechala jí ať si hraje s mími vlasy. ,,Můžu se přidat?'' Už zase tu byl známý Jaiův hlas co chtěl společně do sprchy. ,,Ne.''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Proč ne? Mám to od tebe slíbený ještě z minula.'' Začal se svlíkat i když jsem se ho snažila zarazit. ,,Hej...nic jsem ti minule neslíbila...a hlavně nebylo žádné minule.'' ,,To je jedno.'' Už téměř polonahej šel ke mně do sprchy a kohoutek s vodou si nastavil směrem k sobě. ,,Hej a já jako co?'' ,,Můžeš se na mě namáčknout jinak máš smůlu... velký kohoutek tu není.''
Zkoušel mě a hlavně provokoval. Nebyl by to lepší moment kdybych mu něco neprovedla taky. ,,Měl by ses schladit.'' ,,Cože... AAAAA ne!'' Schválně jsem na něj pustila studenou vodu a pobaveně se dívala jak ustupuje od toho pryč. ,,Díky..'' Vlezla jsem si zpátky pod sprchu a on mě jen proklínal očima a já se usmívala jak nikdy jindy. ,,Počkej...to ti oplatím.'' Vztekle vylezl ze sprchy a já dál pokračovala.
Po vysprchování jsem se zabalila do teplého županu který mi připomínal domov a šla si sednout na verandu. V ruce jsem si přidržovala hrnek horkého čaje a dívala se na oblohu. Byla jsem ve sprše dlouho (jako vždycky) a tak už venku byla tma a začali se objevovat první jasné hvězdy. Na chvilku jsem položila hrnek na stoleček a šla k zábradlí o který jsem si opřela ruce a dívala se na svítící malé městečko. Všimla jsem si bezchybně dvou malých světel co se připrižovali blíž z lesa do města až z nich byl cítit strach. Kdo by takhle 'pozdě' večer jel z lesa jsem? Jedině lovci, ale ty jsou vždycky po skupinkách.
Řekla jsem si že se půjdu kouknout i když mě to děsilo a tak jsem si oblékla svoje oblečení a pro jistotu vzala i měč. Vyšla jsem pomalu a potichu z hradu a zamířila rovnou do města kde bylo milion světel. ,Svítící město' . Na chvíli jsem se ztratila v davu lidí, ale snažila jsem se jít furt stejným směrem. Lidé začali být víc a víc hlasitější a já se ztrácela už úplně.
Po chvilce co se lidé rozešli už do svých domovů jsem měla průchozí cestu na okraj městečka. Nebyla to zas tak krátká cesta až z hradu a tak jsem byla celkem udýchaná. Přede mnou se nakonec zjevili dva nádherné koně.. Moje slabost...a na nich dva maskovaný lidé pomocí kapucí. Jeden jezdec na bílém koni si hned kapuci odhrnul a mě se zastavilo srdce.
