Element

102.

Maya

Bylo ráno a já jako vždy šla na snídani a pak se jen tak poflakovat po hradu. Párkrát jsem si zkoušela schopnosti, ale už nebylo nic co by mě překvapilo.
Chodila jsem po dlouhých chodbách a obdivovala namalované obrazy co viseli na zdech.
V ruce jsem držela skleničku rudého vína a chodila pořád dokola.
,,To je moje prateta." Za mnou se zničeho nic objevil Arthas s rukama za zády a na tváři měl milý úsměv.
Jen jsem mlčky kývla, napila se trošky vína a popošla kousek dál.
,, Můj děd s rodinou. Velice starý památný obraz."
,,A kde máš svůj?" Rychle jsem odřekla a on se vydal rychlejším krokem kousek dál přede mě tak jsem ho následovala.

,,Tady...Jsou tu dva na tomhle jsem poprvé s korunovačními klenoty a tady jako malý." Zadívala jsem se a chvilku přemýšlela.
,,A... Kdo je tahle holčička? Je celkem mladší jak ty." Stál v pozoru jako vzorný dítě vedle houpačky kde seděla malinká holčička.
,,No... To je přece Aurela. Opodál je obraz kde je sama a taky s bratrem." Rychle jsem popoběhla dál a hned se zaměřila na obraz malé modrooké hnedovlásky. Vypadala vyloženě jako malá princezna a ještě ty modré oči. Byly přímo božské. Vedle sebe má svého bratra který jí byl velice podobný, ale na první pohled vypadal jako pořádný rošťák.
,, Vypadá..."
,, Skvěle žejo... Pamatuju si že už jako malá měla ráda zvířata a přírodu. Když Kai pořád někde lítal šel jsem s ní vždycky na okraj lesa kde jsem si s ní hrál.
Bohužel hned co jste odešly jako by vám vymazali vzpomínky. První den co jste tu byly jsem se hned zarazil a pak mi došlo že asi nemá párů kdo jsem.
V dopise psala že na to už přišla. Snad budeme mít čas si popovídat." Hnedka co dořekl větu za námi pribehla stráž celá udýchaná.
,,Co se děje?"
,,Objevili se tu nějací lidi...Na náměstí nevypadají odsud."
,,Hned jsem tam." Odpověděl mu a voják odešel.
,,Ještě rychle si někam skočím pak přijdu."
,,Půjdu na před."
Byla jsem celkem zvědavá tak jsem položila na stolek svoji skleničku a šla rychlou chůzí ven.

Na náměstí bylo víc a víc lidí a v úplném středu stály tři osoby. Jeden starší muž se starší ženou a mladá dívka. Byly celý špinavý a vypadali i dost hladově. Přistoupila jsem k ním ale všichni ostatní udělali krok vzad.
Nevěděla jsem co dělat tak jsem začala přátelsky.

Bože prosím ať mluví stejným jazykem.

,, Zdravím... Můžu vám pomoc? Jmenuju se Maya." Uviděla jsem na jejich tvářích úsměvy a útěchu.
,,My rodiče.....Auri."