74.

242 36 0
                                    

Vběhla jsem dovnitř a zhluboka jsem dýchala. Na obličeji se mi vykouzlil úsměv i nepochopení. Přede mnou stál Lukas celý v tmavém a obklopený zbraněmi. Překvapivě.

Přiběhla jsem k němu a radostí ho obejmula. Pevně mě svíral svýma pažema a zhluboka nasával vůni mého parfému. Prsty mi začal promíjet pramínky vlasů a prohlížel si mě furt svým smyslným pohledem od shora dolů. Přiblížil se ke mně blíž a rukou mě něžně hladil po krku. Na obličeji jsem cítila dotek jeho rtů a celou mnou projelo mravenčí.

Oddálil se a ještě jednou si mě celou prohlídl

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Oddálil se a ještě jednou si mě celou prohlídl.
,,Vypadáš skvěle.‘‘ Naklonil se ke mě a zašeptal mi do ucha. ,,Škoda že tu nemůžeme zůstat.‘‘ Jenom jsem si vzdychla a trochu se od něj oddálila. Musela jsem si udržet chladnou hlavu i když každá moje část  těla mě nutila tu taky zůstat. Nedovolila jsem to.
,,Musíme jít.‘‘ Jen tiše kývl a já jsem  vyšla znova ven. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a upřela pohled na Paris. Lukas začal nosit ještě nějaké tašky z domku a přivazovat je k sedlům. Otočila jsem se k měsíci a sledovala jak svítí přímo na nás.

,, Nevypadáš že bys odsud chtěla." Nachytal mě jak se rozpíjím nad oblohou a tak jsem věnovala pohled jenom jemu.
,,Chci se vrátit! Chci za svými přáteli. A musíme tam být dřív než rodiče, aby jsme pro ně hned našly pomoc."
,,No pokud je to všechno... Koně i já jsme připraveni." Chtěl po mě abych se rozhodla buď teď anebo už nikdy. Jediný co mi na tomhle všem vadilo bylo že Kai tam zůstal a uvidím ho za dlouho. Ani jsem se s ním nemohla rozloučit. Lukas na mě furt koukal jako byhoto nepřestalo nikdy bavit a čekal na odpověď.
,, Můžeme?"

ElementKde žijí příběhy. Začni objevovat