Čtveřice mladých elementů, která se dostane pomocí svých portálů do rodné říše. Každý z nich ochutí na vlastní kůži svoje schopnosti (Oheň, Voda, Země, Vzduch) a učit se je ovládat.
Přivítá je král Arthas a díky svým schopnostem dokážou zachránit v...
Štěbetání ptáků bylo tak hlasité až mě to probudilo. Vůbec jsem se nevyspala. Záda jsem měla od hlíny a na šatech zabodaný jehličí. Prudce jsem se zvedla a protáhla se. Oheň byl už téměř vyhaslý a Lukase jsem nikde neviděla až po chvilce mě utišil zvuk kroků.
,,Kde si byl?'' Čekala jsem na normální odezvu jenže nic. Rychle jsem se otočila a zjistila že to nebyl Lukas. Přede mnou stál zas jeden ze strážců a začal se ohánět kolem sebe s mečem. Jak nás tu našly vždyť jsme už daleko. Je jich tu víc?
Rychle jsem udělala krok zpátky abych se vyhnula ráně a z opasku jsem si vytáhla malou dýku, kterou jsem po něm hodila a tím si zajistila více času. Nejlepší krok dál by byl útěk, ale po ohlídnutí jsem zjistila že tu není sám. Přicházelo jich víc a víc krom Lukase. Kde sakra byl!?
Jediná možnost byla rychle doběhnout k sedlům a z pochvy vzít meč a jít bojovat. Lukas říkal že meč nebudu moc potřebovat umím se vším ostatním, ale teď to byla nejlepší varianta. Jeden z útočníků se ke mě přiblížil a mě ztuhlo celé tělo. Udělala jsem zas krok zpátky a pak jsem zvedla meč. Několikrát se mě snažil sejmout a netrvalo to dlouho, ale pak jsem se schopila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začala se ve mě projevovat zuřivost a meč jsem držela pevně v ruce. Po seknutí jednoho útočníka jsem chtěla popoběhnout kousek dál a snažit se vyvolat kouzlo co by je lehce zničilo.
Než jsem stačila udělat obyčejné silové pole byly zase u mě a já se musela bránit rukama. Začalo jich být zase víc a víc a mě napadla poslední možnost. Mečem jsem se je snažila odehnat kousek dál a rukama se zaměřila na zem. Dívala jsem se na hlínu a čekala. Byla jsem celá napnutá a čekala i když mi docházel čas. Během vteřiny se ze země vynořily kořeny. To přesně jsem chtěla. Omotali se kolem jejich nohou a tím zpomalili rychlost a ohybnost. I když měly kořeny pořád mohli hýbat rukama a sekat nožemi nebo mečem. Někteří se z kořenů nemohly dostat,ale nějací byly zase volný a propukla ještě větší zuřivost. Jak ve mě tak v nich.
Sekala a mávala jsem kolem sebe vším co mi přišlo pod ruce a nenapadlo mě přestat. Najednou slyším křik. ,,Auriiiii" Viděla jsem jak Lukas přibíhá a rovnou vyndavuje svůj meč. Teďka to tu začalo být i trochu více krvavější. Někteří bojovali až do konce, ale ti druzí utekli....Strašpitlové.
,,Jsi v pořádku?" ,,Kde si sakra byl!?" Byla jsem nepříjemná a taky jsem chtěla. Nemá mě nechávat o samotě když jsou všude špehové. ,,Kde si sakra byl?"
