116.

296 33 13
                                    

Bylo ráno a všichni tvrdě spali jak zabitý krom mě. Nemohla jsem ničemu uvěřit  to už byl konec? Co když se ještě něco stane?.. V hlavě jsem měla milion otázek, ale žádné odpovědi. Vylezla jsem z rozhřáté postele a šla se kouknout na ošetřovnu. V zádu ležela Maya která ještě spala a vedle ní v křesle spal Jai. Měl na její posteli položenou ruku ve které svíral její dlaň. Na druhé straně ležel Kai naštěstí jen se zlomenou nohou tak jsem zamířila k němu. Sedla jsem si na jeho postel a on otevřel oči.
,,Dobré ráno.‘‘
,,Dobré…. Bolí to?‘‘
,,Ne jsem v pohodě. Co ty?‘‘
,,Nemůžu spát, ale i tak jsem vysílená.‘‘
,,To chápu…měla by sis aspoň lehnout.‘‘
,,Nevydržím to tam. Jen tak ležet a ani si s nikým nepovídat.‘‘
,,Řekl bych ti z toho co jsem slyšel ať jdeš za Samem. Proč si mě ani Lukasovi o něm neřekla?‘‘ Sklonila jsem hlavu.
,,Já ani nevím… neměla jsem s ním žádný hluboký vztah.‘‘
,,Já slyšel něco jinýho, ale dobře nebudem se o tom bavit…. Co bude teď?‘‘
,,Jak to myslíš?‘‘ Celou dobu jsem museli šeptat abychom nevzbudili ostatní.
,,No co se bude dít teď? Vrátíte se k vám domů?‘‘
,,Určitě. Stýská se mi po domově. Podle mě nám všem.‘‘
,,No a co rodiče? Vezmeš je sebou?‘‘ ,,To záleží na nich, ale jak jsem viděla myslím že nebudou chtít odsud odjéd.  Ty bys chtěl?‘‘
,,Co?‘‘
,,Jét s námi. K nám domů..‘‘ Chvilku jen přemýšlel a pak mě vzal za ruku. ,,Ne.. radši zůstanu tady. Musím napravit všechno co jsem způsobil. Lukas chtěl jét s tebou do vašeho světa ne já.‘‘
,,Já vím..‘‘
,,To bude dobrý. Měla bys jít… Běž si ještě lehnout.‘‘ Kývla jsem v souhlasu a vstala z jeho postele. Šla jsem se ještě kouknout k Maye která tvrdě spala. Měla v sobě sedativa aby se trochu uklidnila. Tu ránu měla hodně ošklivou.
Po chvilce jsem byla na odchodu než jsem se zastavila před salonkem odkud vedla cesta ke klučičím komnatám. Kai měl pravdu. Šla jsem přes salónek rovnou ke dveřím od pokoje kde spal Sam. Potichu jsem otevřela dveře a sundala si župan. Lehla jsem si k němu pod peřinu a lehce ho probudila.
,,Jsi v pořádku??...‘‘
,,Pššššt‘‘ Položila jsem mu prst na jeho rty aby byl potichu a zachumlala se k němu. Cítila jsem jeho silný stisk jak si mě k sobě přitáhnul. Po chvilce jsem lehce usnula.

Chci moc poděkovat za 13K views 💞 Opravdu si toho vážím

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Chci moc poděkovat za 13K views 💞 Opravdu si toho vážím. Jsem strašně moc ráda i za každou hvězdičku či komentář. Mohu už říct že je pomalu celý příběh u konce. V neděli vyjde úplně poslední 120. kapitola💕💕

ElementKde žijí příběhy. Začni objevovat