Čtveřice mladých elementů, která se dostane pomocí svých portálů do rodné říše. Každý z nich ochutí na vlastní kůži svoje schopnosti (Oheň, Voda, Země, Vzduch) a učit se je ovládat.
Přivítá je král Arthas a díky svým schopnostem dokážou zachránit v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikde nic nebylo... pomalu jsem se probouzela a najednou ucítila jak moje tělo nehybně leží jako by bylo mrtvé a nic necítí. Snažila jsem si aspoň sednout, ale bylo to velice bolestivé. Očistila jsem si ruce a obličej od popela a zbylých trosek a rozhlídla se. Kolem mě nic nebylo... žádny domy jen trosky, žádný lidský život jen...mrtvoly. Chvilkama se tu držela hustá mlha, která postupně vstoupala pryč. Po krátkém rozkoukání jsem se snažila zvednou na nohy když jsem klopýtla a byla zas směrem k zemi. V momentě jsem spadla na něco přijemného a chlupatého. Po de mnou se najednou zjevil žíhaný vlk a já v duchu měla radost že přežil. Jak? Asi musel utýct rychle do lesa. Chvíly jsem se o něj opírala a pak se snažila si znovu stoupnout na nohy. Chvilkama mi furt zaléhali uši a měla jsem sucho v krku. Kde je Kai s Lukasem? Ptala jsem se furt na tu jednu a tu samou otázku, ale žádná odpověď nebyla.
Udělala jsem několik nepatrných kroků když mě za nohu chytila něčí ruka. Rychle jsem se ohlédla dolů a pod těmi těly jsem uviděla Lukase s krvavějící ránou na boku.
,,O můj bože Lukasi!'' Rychle jsem se k němu sklonila a vzala si jeho hlavu do náruče. ,,Auri...uteč.'' Chraptivě potichu zamumlal a pak několikrát zakašlal. ,,Nenechám tě tu.'' ,,Jdi.. vyřiď mojí sestře, že mě to mrzí. Nikdy jsem neměl dovolit aby jí odvezly. Prosím ať mi odpustí.'' Strašně mě to zaskočilo. ,,Počkej ty máš sestru?... Já jí to neřeknu ty jí to řekneš sám přece tady teďka....Lukasi? LUKASI!!!'' Hlasitěji jsem řekla jeho jméno a sklonila se k němu blíž když naposledy zasténal. Zavírali se mu oči a s posledním slovem naposledy vydechnul.
,,Mayyyyaaa...''
Pane bože.... Najednou mi to všechno došlo... to Maya byla s ním jako malá na těch fotkách.. to proto se choval tak zvláštně... jakto že jsem byla tak slepá.
Bleskově mi tohle proběhlo hlavou, ale pak jsem se zase zpátky zaměřila na něj. Slzavě jsem se k němu sklonila a věnovala mu lehký polibek na spánek. ,,Lukasi....'' Naposledy jsem potichu dostala ze sebe jeho jméno a moje oči začali zas slzet ještě víc než předtím. V hlouby duše jsem věřila že mě nějakým způsobem ještě slyší. ,,Já jí to vyřídím..slibuju!''
Nemohla jsem tam jen tak sedět nad jeho....tělem.... a brečet. Chtěla jsem mu vystrojit pohřeb, ale co jsem měla dělat nemohla jsem nic. Uslyšela jsem za mnou kňučícího vlka, který mi přinesl lilově fialový okvětný lístek jako by mi četl myšlenky. Vzala jsem si to a položila jí na Lukasovo hruď.
Lehce jsem se opřela o chlupatého, ale poměrně špinavého vlka a vstala zas na nohy. Co teď... Nikde nic nebylo. Chvílí jsem šla pořád po malé cestičce mezi těly a snažila se najít Kaie. Místo něho jsem na zemi našla ležící Caru. Na sobě měla několik mrtvých těl a už se taky ani nehýbala. Měla děsivě otevřené oči tak jsem jí je zavřela a potichu jsem se s ní rozloučila. Kdybych tu zůstala a oplakávala každého zvlášť byla bych tu hodně dlouho. Kolem sebe jsem viděla všechny lidi co byly mrtvý z celý vesnice. Staří lidi, mladí, děti dokonce i ten malý milý klučina co za mnou jednou přišel už tady nebyl.
Všichni umřeli jen kvůli mě.
Začínala jsem si všechno vyčítat, ale pak jsem uslyšela něčí hlas. Vlk se rozeběhl do předu a jelikož byla pořád částečně mlha tak jsem nic neviděla a snažila se rychlím krokem za ním. Na chvilku se mi zastavilo srdce a ucítila jsem menší oporu. Přede mnou stála mužská postava a já hned věděla o koho jde tak jsem se snažila rozeběhnout proti němu. ,,KAI!!!!!''
