Element

114.

Aurela

Uběhla chvilka já už byla celkem v pořádku. Chvilkama jsem vykašlávala, ale to se časem uklidnilo. Sam mě odnesl kousek od bojiště pod malinkou skálu kde byl ůkryt. Vyšla jsem ven a rozkoukala se. Nikde nikdo nebyl jen byl slyšet střet mečů a silný křik.
Rychlejším krokem jsem šla zpátky a ze shora sledovala jak přicházejí od nich další, ale mi už nikoho neměli. Děla byly v plném proudu stejně jako lučištníci dokuď jim nedošli šípy.
I když jsme měli silné vojsko jich bylo víc a mě už docházeli nápady co udělat.
Kaie i Arthase jsem ztratila z dohledu  tak snad jsou v pořádku.  Zamířila jsem zrak na trojci co stojí u krále a mága.

Jsou u něj příliš blízko může jim vzít schopnosti to jsou pitomci že tam lezou.

Než se k nim dostanu může být pozdě. Koukal jsem se směrem na nedotčený les odkud vyšel můj vlk. Běžel směrem ke mně a přitom hlasitě vyl.
,,Copak chlupáči.‘‘ Cítila jsem jak se zem otřásla a něco velkýho se blížilo z lesa. Všichni vojáci přestaly bojovat a dívali se stejným směrem. Každý byl zmatený. Ozývalo se silný dupání a milion divných zvuků.
,,Co jsi to udělal.‘‘ Pohladila jsem vlka a sledovala co vyjde z lesa.

Uviděla jsem už silný obrysy něčeho velkého.
,,Co to…‘‘ Z lesa najednou vyběhly zvláštní zvířata nejčastěji šelmy co běželi rovnou k bojišti. Objevili se tu i zvířata které jsem v životě nikdy neviděla.
,,Šikovnej kluk.‘‘ Pohladila jsem vlka když jsem viděla jak všechna ta zvířata zaútočila na protější stranu.

Jako poslední možnost  neboli záchrana byla ta lahvička od bylinkáře. Vzala jsem si jí do ruky a hodila před sebe na zem.  Nic se nedělo a tak jsem běžela za ostatními.

,,Co se to tu děje.‘‘
,,Výborně už jste tu všichni. Zdravím Aurelo dlouho jsme se neviděli.‘‘  Promluvil na mě král když jsem se připojila k mojí trojci.
,,Díkybohu.‘‘ Drze jsem odsekla a slyšela menší uchechtnutí od kluků.  ,,Myslím že ti bratříček řekl co jsem měl v plánu.‘‘ Vzal si slovo mág a já ho ignorovala.
,,Konečně… už jsem tady…Omlouvám se Auri že mi to trvalo.‘‘ Z lesa jsem viděla jak přichází Abariel až mi spadla čelist.
,,Co??‘‘
,,Kdo jsi?‘‘ Ptal se král ale mág mu hned odpověděl.
,,To je ten dědek z lesa. Dal ti čaj.‘‘

,,Dědek.. jsem mladší jak ty… mrtvolo.   Já jsem Abariel čaroděj JEDINÉHO vládce v celé říši…Krále Arthase.‘‘ Najednou mi to všechno došlo.. už mi všechno dávalo smysl.
,,To je nemožné…. Tvrdil si mi že jsi poslední.‘‘ Začal král Velbonů křičet na svýho mága.
,,Taky že jo… lže. Je to lhář.‘‘ Zařval neskutečně nahlas až se zatemnili mraky a začalo lehce pršet. Abariel stál vedle nás a rukou mě odtáhnul dozadu.
,,Jděte dál.‘‘ Zašeptal a já pokynula ostatním k odchodu. Pozorovala jsem Abariela jak se zapřáhnul a ze své kouzelné hole vyhodil obrovský paprsek kterým odhodil druhého mága daleko pryč.
Všichni z toho byly vedle až na mě protže jsem tomu začala přicházet všemu na kloub.
,,Auri co se to tu děje.‘‘ Mluvila na mě Maya.
,,To je Abariel vyprávěla jsem ti o tom bylinkáři…je to čaroděj  máme ohromnou sílu a navíc prší.. musíme do boje.‘‘

,,Jak mám ale bojovat doháje když prší.‘‘ Stál uraženě Jai celý promočený a díval se na nebe.
,,Zkurvený počasí.‘‘
,,Počkej.‘‘ Smála jsem se, ale vytvořila jsem kolem něho bublinu do které nešel déšť, ale on mohl v klivu vypouštět svoje plamínky.
,,Díky.‘‘
,,MŮŽEME?‘‘ Všichni odkývali souhlas a šly jsme znovu do boje. Za námi jsme jen sledovali jak Abariel bojuje s tím druhým mágem.