98.

230 34 2
                                    

Maya

,,Hej Mayo…vstávej.‘‘ Z hlubokého spánku mě probudil mužný hlas, ale jiný než Jaiův. Přede mnou se ve tmě rozsvítilo malé světýlko a já uviděla Samův obličej.
,,Co se děje?‘‘
,,Usnula si tu. Jak dlouho tu jsi?‘‘  Rozhlídla jsem se kolem a uvědomila si že jsem pořád v té samé knihovně. Ruce jsem ze spaní měla přilepené na stránkách knížky co ležela pode mnou.
,,No ráno po snídani jsem sem přišla.‘‘
,,Už je po večeři.‘‘
,,Cože? Já jsem si jen četla v knize a pak jsem asi musela usnout.‘‘
,,Nojo to je vidět žes v noci nespala.‘‘ Na jeho obličeji se zobrazil úsměv a bylo vidět jak naráží na mou noc s Jaiem.
Už by mohly s tím přestat.
,,Hele jestli chceš pokračovat v ránu tak běž za Jaiem já na to nemám náladu.‘‘
,,Promiň nechtěl jsem tě urazit… S Jaiem jsem už mluvil prý si přístě mám vzít špunty do uší.‘‘ Trochu jsem se pousmála ale furt jsem byla rozespalá.
,,Co ty tu vůbec děláš?‘‘
,,Já?..Chodím sem každý den.‘‘ On sem fakt chodil každý den?
,,Cože….‘‘ Na tváři měl najednou smutný úsměv a já hned veděla kam vedly jeho myšlěnky.
,,Auri.‘‘ Jenom kývl v souhlasu a přisednul si.

Chtěla jsem tam s ním chvilku být, ale jelikož byl večer a já nakonec jedla jen ráno tak jsem měla strašný hlas takže jsem hned běžela do kuchyně pro cokoliv k jídlu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Chtěla jsem tam s ním chvilku být, ale jelikož byl večer a já nakonec jedla jen ráno tak jsem měla strašný hlas takže jsem hned běžela do kuchyně pro cokoliv k jídlu. Byla už noc takže byla všude tma a svítili jen svíčky.

Z kuchyně jsem šla do svého pokoje kam jsem šla rovnou do sprchy.  S mokrými vlasy v županu jsem šla na otevřený balkon kde jsem si sedla na houpací křeslo.
Ručníkem jsem si sušila vlasy a dívala se na noční oblohu. Všude bylo mrtvolné ticho a nikde nikdo nebyl.

,,Co tu děláš takhle sama?‘‘
,,Zrovna jsem vylezla ze sprchy… byla jsem celou dobu v knihovně.‘‘ Přišel za mnou Arthas a sednul si vedle mě.
,,Všiml jsem si že tu nejsi..myslel jsem že si někde s Jaiem.‘‘ Jen jsem mlčky seděla a dívala se na oblohu.

,,Chtěla bych se vrátit domů…neber si to špatně je to tu skvělý až na to že tu není Auri a nikdo koho jsem znala celý život když si vezmu Jaie se Samem jsem potkala nedávno.‘‘
,,Vím na co myslíš. Budete moc odjét nikdo vám tomu nebrání.‘‘
,,Já vám chci ale pomoc jen mi to chybí. Navíc jsem myslela že tu bude naše rodina.‘‘
,,Víš tohle je velice vážný téma se kterým jsem nechtěl zatím přijít, ale když si na to narazila tak ti řeknu že máš matku a bratra.‘‘ Úplně jsem nadskočila.
,,Cože???!‘‘
,,Tvůj bratr žije u Velbonu…možná se s ním zanedlouho uvidíš a tvoje matka žije také tam jako švadlena.
Má nádherné šaty to si po ní zdědila hned co si přijela bylo vidět jak máš skvělý vzkus.‘‘ smála jsem se.
,,A ty se jako vyznáš v dívčích šatech?‘‘
,,By ses divila.‘‘ Chilku jsme se oba dva smáli ale pak jsem měla zas vážný výraz.
,,A co táta?‘‘
,,Ten umřel… Král Velbonů ho nechal zavřít do žaláře a když další den přišla stráž už nedýchal..nikdo neví co se stalo, ale v tom vězení byly i rodiče Auri. Jestli jsem přijedou určitě ti to řeknou.‘‘
,,Děkuju ti.  Už aby tady byla. Kdy podle tebe přijedou?‘‘
,,Bzry.‘‘

ElementKde žijí příběhy. Začni objevovat