Kapitola 1

1.9K 142 14
                                    

Thomas'POV

Milý deníčku,

vím, že je strašně trapný, když si v osmnácti letech někdo píše deník, ale mám toho v hlavě prostě moc, tak co...

Je tu jeden kluk. Newt. Je prostě perfektní a já fakt chci, aby mě měl rád, ale bojím se něco říct, protože ani nevím, jestli je gay.

Chodí se mnou do školy. Zkusím se k němu do konce roku dostat. Jestli se mi to nepovede, tady je můj trest: celý léto žádný párty.

"Thomasi, jsi doma?!" zavolala Kaya od dveří. Thomas odložil deník stranou.

"Pojď dál, ségra," křiknul zpátky. Dveře se otevřely.

Kaya skočila do bratrovy postele. Ukázala na jeho kytaru a odhrnula si z obličeje pramen kudrnatých vlasů.

"Píšeš písničky, velkej brácho?" zeptala se a zavrtala mu tvář do hrudníku.

"Možná... Vlastně mě spíš trápí jeden kluk," odpověděl Thomas a promnul si zadní stranu zpoceného krku.

Kaya vzhlédla a vykulila oči. "Jde o toho Newta, že jo?" zvolala a začala skákat na posteli. Pérka pod jejíma nohama bolestně zanaříkala.

"Ššššš, Kayo!" zasyčel chlapec a svou velkou rukou jí zakryl pusu.

"Měl by sis s ním promluvit," oznámila mu sestra a otřela si ústa.

"Však taky chci," zamumlal Thomas a zadíval se do země.

"Hned teď!" přikázala mu Kaya, popadla ho za ruce a táhla ho kamsi za sebou.

"Ne, Kayo!" protestoval Thomas, ale nikdo ho neposlouchal.

---

"Učí se u támhletoho stolu." Kaya ukázala na jeden stůl v kavárně, kam došli.

"Ani nechci vědět, jak víš, že sem chodí," pronesl Thomas nervózně a promnul si zápěstí.

"Hodně štěstí. A používej ochranu!" zavolala dívka a běžela pryč.

"Kayo, jednou tě..." zamudroval si Thomas pod fousy.

Newt seděl na židli a četl si knihu. Vražedná léčba... pomyslel si Thomas.

Blonďaté vlasy Newtovi padaly do očí a odrážely sluneční paprsky.

"Je tu obsazeno?" zeptal se Thomas, čímž druhého mladíka vytrhl z transu, ve kterém se s knížkou očividně nacházel.

"N-ne, ne, vůbec ne," vykoktal Newt a odložil knihu na stůl.

"Jsi Newt, že jo?" pokračoval Thomas, ačkoliv dávno znal odpověď.

"U-huh, j-jo... p-promiň, nejsem zvyklej na to m-mluvit s l-lidma." Newt se snažil najít správná slova, ale moc mu to nešlo.

"Vážně? Někdo jako ty? Čekal bych, že budeš hvězda celýho města," zachichotal se Thomas.

"Fakt?" ujišťoval se blonďák, možná trochu moc radostně.

"No jasně. Hele, co takhle si vyměnit čísla a domluvit se, že si někdy někam vyrazíme?" navrhl brunet.

"J-jasně," souhlasil Newt a stydlivě se usmál.

Když se natahoval pro mobil, trochu se ho vyhrnul rukáv, který předtím zakrýval malé červené jizvičky na jeho pažích.

---------------------

Tak první díl je tady :) Děkujeme předem za všechny reakce :)

Allka

Band aidsKde žijí příběhy. Začni objevovat