Ahoj, všichni, jako vždy děkujeme za přečtení i komentáře :) Mám jenom malou technickou poznámku - upravily jsme názvy kapitol, aby odpovídaly originálu - předchozí kapitola je nově 15 a dnešní je 16. Autorka originálu vynechala číslo 14, jelikož za čtrnáctku pravděpodobně považovala "kapitolu" Vote :) Takže nebojte, nespletly jsme se, kapitola nám nevypadla a o žádnou jste nepřišli :)
Thomas upustil zelený sešit na koberec.
Lehnul si na záda na postel, nechal se pohltit pěnovou matrací.
Dlouze vydechl. Zíral na bílý strop.
Víčka se mu začala zavírat. Thomas se snažil bojovat s únavou, která ho stravovala, snažil se vyhnout snovému světu.
Brzy ho ale přemohl spánek a Tom byl vtažený do hlubin své mysli.
Začaly se mu zjevovat vzpomínky na Newta.
Dokonce už předtím, než s ním poprvé mluvil, mu na Newtovi záleželo.
Vzpomínal si, že jednou byl Newt ve škole vyvolaný a Thomas mu poradil odpověď.
Nebo jindy... Newtovi upadla tužka a Tom mu ji zvedl a podal.
Tyhle malé střípky vzpomínek si Thomas pečlivě schovával.
Mladík byl chycený v propasti. Kolem něj byly malé obrazovky. Na nich byly různé vzpomínky. Obrazovky se točily kolem něj ve směru hodinových ručiček.
Pak se začaly třást, padaly na podlahu, která se změnila v bažinu.
Thomas se chtěl pohnout, ale bahno ho drželo na místě.
Takže jenom zíral, neschopný cokoliv udělat. Sledoval, jak se obrazovka ukazující hihňajícího se Newta, jenž měl na sobě Thomasovu mikinu, která na něm visela, boří a mizí v nenávratnu.
Brzo začala bažina stahovat společně s kousky jeho paměti i Thomase samotného.
Rozbité kousky obrazovek se začaly spojovat jako puzzle.
Zformovaly se do náhrobního kamene, na kterém stálo:
R.I.P.
Newton Alex Isaac
1998-2015
--------------
Allka
ČTEŠ
Band aids
FanficNewt je teenager se sebevražednými myšlenkami, který si myslí, že je bezcenný. Thomas už delší dobu chová pro tohoto chlapce city, ale moc o něm neví. Bude Thomas cítit stále to samé, i když zjistí, co se skrývá za falešným úsměvem? ...
