Kapitola 11

969 70 6
                                    

Thomas zakřičel tak, až z toho tuhla krev v žilách. V šoku sledoval scénu před sebou. Náklaďák se řítil ulicí. Ozvala se ohlušující rána a vozidlo narazilo do Newta.

Thomas se rozběhl k chlapcovu křehkému tělu, které leželo na zemi, zatímco náklaďák zablokoval cestu, aby zabránil ve vjezdu dalším autům.

"Newte! Newte!" Tomovi přeskakoval hlas. Jeho křik byl očividně k ničemu. Newtova tvář byla bledá a prázdná.

Z vozu vylezl muž s pivním pupkem, šedým zakrouceným knírkem a zelenýma očima. Sundal si čepici a začal se horečně omlouvat.

"Kdo, do háje, jste?" řval Newtův otec, který vyklopýtal ze dveří domu.

"Můj syn je jeden z Newtových přátel. Já se jmenuju Melissa," vysvětlila Thomasova matka klidně. Po tváři jí steklo několik slz.

"Není moje chyba, že umřel!" zvolal Newtův otec, popadl Melissu za ramena a zatřásl s ní.

Žena se strachem zmateně přikývla.

"Není to. Moje. Chyba.!" zopakoval muž pomalu a zmizel zpět v domě.

Thomasovo srdcervoucí naříkání přerušily sirény.

Z bílého vozu vyběhlo několik lidí, kteří položili Newta na nosítka.

***

Thomas seděl doma v obývacím pokoji a proplétal si prsty. Nohy měl hozené přes okraj fialového křesla.

Na dřevěném konferenčním stolku zavibroval telefon.

Mladík se pomalu nadzvedl a sáhl po přístroji. 

Máma: Newt pořád nereaguje. Je mi to líto, Thomasi.

Thomas se kousl do rtu, snažil se nerozbrečet. Nebylo to zdravé, ale stejně to dělal.

Jeho matka mu řekla, aby se jí přestal pořád ptát na novinky ohledně Newtova stavu. Bláznil z toho, když mu nedávala nic vědět, zároveň ho ale rozrušila každá nová zpráva, kterou dostal.

Chlapec nebyl už několik dní ve škole. Nezvládal ani pár hodin bez toho, aby se zhroutil. 

Mobil začal zvonit. Tom hovor přijal. "Haló?"

"Kde jako jseš?!" ozval se ze sluchátka známý hlas.

"Není mi dobře, Minho."

Thomas zaslechl odfrknutí. "Polib mi prdel!" křiknul Minho. "Nebyl jsi ve škole už asi čtyři dny!"

"Minho," zavrčel Tom. "Řveš mi do ucha." Pak zavěsil, nezajímalo ho, co dalšího mu chtěl kamarád říct.

Nakonec vstal a vydal se k lednici. Našel nějaké víno, které si vzal.

"Proč ne?" zamumlal a nalil si tekutinu do skleničky, i když byla teprve jedna odpoledne.

Pití mu dělalo dobře. Thomas nechtěl být tam, kde teď je. Nechtěl ani být sám sebou.

Jedno dolití, dvě, tři, čtyři... Mladík nehodlal přestat.

Brzy se mu začala motat hlava. Zanedlouho se zhroutil na podlahu.

Melissa, která večer přijela domů, ho našla spícího na zemi.

"Thomasi!" zavolala, aby ho vzbudila.

"Mami?" zamumlal chlapec.

"No tak, Thomasi!" řekla rozzlobeně žena a pomohla svému synovi vstát. Dovedla ho nahoru po schodech do postele.

Pak zavřela dveře jeho pokoje a ztěžka vydechla.

Pomyslela si: Jestli si tohle dělá, když je Newt v nemocnici, co bude dělat, jestli umře? 

----------------

Allka

Band aidsKde žijí příběhy. Začni objevovat