Thomas nemohl ten výjev dostat z hlavy. Malé jizvy po celém zápěstí, proč by to Newt vůbec dělal?
Jeho přemýšlení ale bylo přerušeno zvukem zvonku u dveří.
Newt.
Thomas pospíchal dolů po schodech, snažíc se zcela zapomenout na své myšlenky.
"Ahoj," usmál se, když otevíral dveře.
"A-ahoj,"odpověděl Newt.
Newt vstoupil do domu a rychle si sundal boty. Jeho oči putovaly po všch směrech a díval se po všech zdích, které Thomasův dům mohl nabídnout.
"Líbí se mi ty obrazy," potichu promluvil, když se malými krůčky dostával dál do domu.
"Děkuji," zamumlal Thomas. Trapnost okamžiku by se dala krájet, nicméně Thomas chtěl, aby se Newtovi líbil, takže se rychle vzpamatoval.
"Vadilo by ti, kdyby jsme šli nahoru?" nabídl s nejvíce sebevědomým hlasem, který zvládl a ukázal na dřevěné schody vedoucí nahoru.
"Tak formální, Tommy," Newt se uchechtl. V Thomasově společnosti se začíná cítit více pohodlně.
Šli společně nahoru a zamířili do Thomasova pokoje.
"Tak jsme tady, moje jeskyně," řekl Thomas a svalil se do své postele.
"Útulné," Newt obdivoval plakáty na zdi. "Vidím, že máš rád Fall out boy."
"Ne, nesnáším je. Což je důvod, proč mám všechny jejich plakáty," odpovědel sarkasticky Thomas.
"Taakže, proč jsi mě sem pozval?" zeptal se Newt, mezitím co se díval na strop, úhel jeho pohledu odhaloval jeho vyčnívající ohryzek.
"Proč jsi ty souhlasil, že příjdeš?" odpověděl otázkou Thomas.
Newt odvrátil pohled od stropu a povytáhl na Thomase obočí.
Ten odpověděl jen mrknutím.
Tím si vysloužil další zvláštní pohled od Newta předtím, než propukl v smích. Thomasovi připadal velmi roztomilý, takže se začal smát taky.
"C'mon Newtie cutie, don't you wanna show me that booty?"* zeptal se Thomas a poplácal volné místo na posteli vedle sebe.
"Zmlkni," snažil se říct Newt přes svůj smích.
Thomas nechápal, že někdo může být tak perfektní a že si někdo takový, může ubližovat.
Newt zaznamenal změnu v Thomasově tváři a přestal se smát. Chvíli stál a zkoumal jeho tvář.
Newt otevřel pusu, aby něco řekl, ale byl přerušen sykotem vycházejícím z jeho vlastní pusy.
"Newte? Jsi v pořádku?!" zeptal se Thomas vystrašeně.
"Jsem v p-pohodě," zakoktal, očividně z bolesti. "Můžu se posadit?"
Thomas mu pomohl na volné místo vedle sebe na posteli, kde se Newt posadil a opatrně si protáhl nohu.
"Promiň, byla to jenom křeč," omluvil se.
"To je dobrý. Vypadal jsi, že ses chtěl na něco zeptat?" zeptal se Thomas, aby odvedl pozornost od bolesti nohy.
"O-oh, ano," menší chlapec potřásl hlavou, "Chtěl jsem se zeptat, na co jsi myslel."
Sakra, myslel jsem na jeho jizvy, zaklel v duchu Thomas.
"Oh, no.. na nic," Thomas se snažil se všech sil, aby Newt nepoznal, že něco skrývá, ale není herec.
"Tohle ti nežeru, tommy. Neboj se, můžeš mi říct cokoliv."
"Dobře, já jenom... všiml jsem si, že máš nějaké jizvy..."
-------------------------------------------------------------------
* kdybych tohle přeložila, ztratí to svůj význam :)
-------------------------------------------------------------------
-Terez
ČTEŠ
Band aids
FanfictionNewt je teenager se sebevražednými myšlenkami, který si myslí, že je bezcenný. Thomas už delší dobu chová pro tohoto chlapce city, ale moc o něm neví. Bude Thomas cítit stále to samé, i když zjistí, co se skrývá za falešným úsměvem? ...
