Band aids

Kapitola 20

Thomas se podíval na Newta, který měl ve tváři prázdný výraz. Cítil, že to málo zdravého rozumu, které v něm zbylo, se otřásá v základech.

Newt má přijít o nohy? Jako by nestačilo, čím si doteď prošel. 

Blonďatý chlapec si odkašlal. "Musíte mi amputovat obě?" Hlas se mu trochu zlomil. Jane přikývla a skousla si ret. Newt přikývl a zadíval se na podlahu.

"Newte, já-" začal Thomas, ale Newt zvedl ruku a přerušil ho.

"To je v pohodě, Tommy. Já to zvládnu. Mohli byste mě tu nechat chvíli o samotě?"

Jane kývla a na jeho žádost odvedla všechny z pokoje.

Thomas nechtěl odejít. Právě získal Newta zpátky. Ale chápal, že potřebuje být sám.

Newt se zamyslel. 

Skvělý. Fakt, kurva skvělý. Jedna moje noha byla už předtím skoro v háji, ale to neznamená, že jsem si přál o ni přijít úplně.

Představuju si budoucnost. Děti se mě budou bát, zatímco mě Tommy bude strkat na vozíku po chodníku. Tedy pokud mě Tommy bude vůbec ještě chtít. 

Už mám dost komplexů. Nepotřebuju ještě nemít zatracený nohy!

Nechci budoucnost. Kdo by třeba zaměstnal hnusnýho kluka bez nohou? Rodiče mě rozhodně nevezmou zpátky domů. Bude ze mě bezdomovec, kripl, co bude sedět na rohu ulice a škemrat. 

Nemám budoucnost. Co budu dělat? Já tohle prostě nechci.

Napadá mě jenom jedno řešení. Pro mě tak typické. Hádám, že některé věci se nikdy nezmění.

Newt zmáčknul červené tlačítko na posteli, aby přivolal sestru. Krátce na to se ve dveřích objevila Jane. "Newte? Zvonil jsi?"

Chlapec přikývl. "Mohla byste přivést zpátky Tommyho a jeho mámu?" zeptal se hlasem stále chraplavým z toho, jak ho dlouho nepoužíval. 

Jane se usmála a odešla.

Thomas se objevil za chvilku a byl ubrečený. Newt si pomyslel, že nemůže ani uvěřit tomu, že mu působí tolik bolesti. Byl asi vážně strašný člověk. 

"Našel jsem řešení. Pro... pro sebe." Zaváhal a pak poprosil, aby mohl zůstat s Thomasem o samotě. 

"Co máš na mysli?" zeptal se Tom, posadil se na židli k posteli a pohladil ho po ruce. 

"Já... Vám se to asi nebude zdát jako úplně nejlepší..." Newt se s nervozitou snažil naznačit svůj nápad. Thomas vypadal zmateně a ustaraně. "Ale... Já vím, že nejsem ne-nemocnej ani neumírám... Ale... Doufám, že mi v nemocnici pomůžou."

"Newte..." šeptl brunet se strachem v hlase.

"Tommy. Já... Já takhle nechci žít."

"Newte... Jak to proboha myslíš?" Thomas začal slzet.

"Chci asistovanou sebevraždu."

-------------

Allka