Thomas popadl kámen a zíral na objevivší se slova. Bažina ho pomalu začala obklopovat.
Jindy by se snažil utéct. Ale teď necítil potřebu.
"Nemá to smysl," řekl tiše, než jeho hlava zmizela pod černou hmotou.
Thomas se s trhnutím probudil.
Otevřel pusu, aby zakřičel, ale nakonec zůstal zticha.
Jenom tam ležel s otevřenými ústy, z nichž nevyšel žádný zvuk.
Oči se mu začaly plnit slzami. V hrdle mu vyschlo. Ani neměl energii na to pořádně brečet.
Thomas otočil hlavu do strany. Teď měl výhled na zaneřáděnou podlahu.
V rohu uviděl šedou mikinu.
Tu samou šedou mikinu, kterou měl na sobě Newt tři dny před tou nehodou.
Tom vyskočil z postele, přičemž se zamotal do přikrývky.
Spěchal tak moc, že zakopnul a upadl tváří jen pár centimetrů od šedé látky.
Posunul se dopředu, popadl kus oděvu a přitisknul si ho k obličeji.
Voněl jako Newt.
Thomas do látky zavrtal nos a zavzlykal.
***
O měsíc později
***
Melissa vystoupila z auta a pohlédla na budovu před sebou.
Nemocnice nesnášela.
Při pomyšlení na syna spolkla knedlík v krku a vstoupila dovnitř.
Recepční seděla na černé kolečkové židli s perem v puse.
"Mohla bych jít do pokoje číslo 250, prosím?"
Žena se na ni podívala zelenýma očima a klikla na něco na obrazovce počítače.
"Newton Smith, autonehoda?" zeptala se.
Melissa přikývla a druhá žena se na ni usmála. "Dejte se doleva."
Thomasova matka našla pokoj celkem rychle. Odkašlala si a otevřela dveře. To, co uviděla, ji donutilo zalapat po dechu a upustit telefon, který držela v ruce.
***
Allka
ČTEŠ
Band aids
FanficNewt je teenager se sebevražednými myšlenkami, který si myslí, že je bezcenný. Thomas už delší dobu chová pro tohoto chlapce city, ale moc o něm neví. Bude Thomas cítit stále to samé, i když zjistí, co se skrývá za falešným úsměvem? ...
