Band aids

Kapitola 6

Thomas'POV

Newt neodpovídal na žádnou z Thomasových zpráv a dneska nepřišel do školy.

Thomas nemohl spát, myslel na něj, měl o něj starost.

Nevěděl, proč má na něj Newt takový vliv, ale opravdu se o něj zajímal.

***

Thomas vešel do kavárny v naději, že tam blonďáka najde.

Opravdu ho uviděl. Seděl sám v rohu. Nejedl, jenom seděl.

Vypadal, jako že s ním není něco v pořádku.

"Newte!" zavolal na něj Thomas. Newt vzhlédl, ale jakmile ho uviděl, okamžitě sklonil hlavu.

"Newte, mluv se mnou!" zakřičel Tom znovu. Došel k němu a posadil se vedle něj.

"Kde jsi byl včera?" zeptal se.

Newt byl zticha.

"Newte... prosím," žadonil brunet.

Spatřil pár slz, které se začaly kutálet po jeho tvářích, částečně zakrytých vlasy.

Na zápěstích měl náplasti. 

"Newte... Zase ses řezal?" řekl Thomas. Ani se neptal, spíš konstatoval. 

Newtova hlava se nepatrně pohnula nahoru a dolů.

"Nemůžeš si tohle dělat," oznámil mu Thomas a položil mu ruku na zápěstí. 

Druhý mladík s ním trhnul a odtáhnul se. 

"No, vypadá to, že můžu, protože jsem to, sakra, právě udělal," vyštěkl na Thomase, aniž by se na něj díval.

"Byl jsi před pár dny tak milej, co se stalo?" pídil se brunet.

"Co se stalo?" zopakoval po něm Newt. "Co se, kurva, stalo?" Hořce se zasmál.

"Povím ti, co se stalo, Tommy. Jsem blázen!" Skoro to zařval a konečně se Thomasovi podíval do očí.

Na tvářích mu zasychaly potůčky slz. Ty byly brzo obnovené novými. Pod levým okem byla tmavá ranka.

"Newte... ty nejsi..."

"Blázen? Jasně. Řežu si vlastní kůži! A proč? Není mi to nijak příjemný. Dělám to, protože jsem jenom nepovedenej potrat, kterej tu neměl bejt! Nechci tě stáhnout s sebou do svýho mizernýho života, Tommy. Nemůžu ti být nablízku... Zbláznil by ses stejně jako já." 

Thomas na to nedokázal nic říct. Jak si o sobě mohl Newt něco takového myslet?

Newt rychle vstal, když si uvědomil, že se po něm pár lidí otočilo a teď na něj zírají.

"Newte!" zavolal za ním brunet a natáhl ruku, aby ho chytil, což se mu nepovedlo.

Rychle si posbíral věci a běžel za ním na záchod.

Newt za sebou zavřel dveře kabinky pro postižené a rozplakal se. 

"Newte? Newte!" oslovil ho Thomas. Opakovaně bušil pěstí na dveře, ale nemělo to žádný účinek.

Nakonec se otočil a vešel do vedlejší menší kabinky. 

Opatrně se postavil na poklop záchodu a chytil se stěny.

Vyhoupl se, přehodil nohy a přistál na podlaze v Newtově kabince.

Klekl si a odtáhl Newtovi ruce od obličeje.

"Jak si to o sobě můžeš myslet?" zeptal se a zamrkal, aby odehnal slzy.

"Protože je to p-pravda," vykoktal blonďák. "Rodiče mě nechtěli, nepatřím sem. Měl jsem se zabít už dávno."

Než ho mohl Thomas přerušit, pokračoval.

"Moje máma mi vždycky říkala, že měla jít na potrat. A táta mě měl rád, jenže pak jsem přiznal svou orientaci a on mi řekl, že nemůže mít rád gaye," šeptal Newt plačtivě.

"Nikdo mě tu nechce," dořekl zlomeně. Thomasovi z toho zabolelo u srdce.

Thomas vzal Newta za ruku a propletl s ním prsty. Tommy se naklonil.

"Já tě chci."

---

Allka