Band aids

Kapitola 4

Newt's POV

Jizvy?

Jak je Tommy mohl vidět? Vždyť Newt vždycky nosí svetry.

"Uhh..." snažil se blonďák přijít na to, co by řekl.

Thomas se natáhl a vyhrnul mu rukáv. Odhalil jizvičky pokrývající jeho kůži.

"Newte. Proč sis to udělal?" zeptal se Thomas s vyvalenýma očima.

Newt jenom kývl. Nechtěl na to myslet. Tommy byl první člověk, který se ho na to zeptal. Úplně první.

"A... A... tohle..." řekl po chvíli roztřeseným hlasem a vyhrnul si nohavici.

Měl to jenom na noze, na kterou kulhal. Jizvy i čerstvé řezy. A taky tmavé stehy od původního zranění. Malé důlky a škrábance. Nevypadalo to jako normální noha.

Tommy pár minut všechno zkoumal. "Newte, proč?" zeptal se, když zvedl hlavu, aby se na Newta podíval.

Newt neměl pocit, že by to měl vědět - vždyť se teprve dneska ráno poznali.

Ale už dřív po Tommym pokukoval. Jen si myslel, že on by si ho nikdy nevšiml.

Ačkoliv společně strávený čas byl zatím krátký, Newt se s Thomasem cítil dobře - tak jako ještě s nikdy s nikým.

"A-asi to bude mým malým sebevědomím..." vydechl, zatímco Tommy sledoval jednu ze spálenin.

"Ale... vždyť jsi perfektní," prohlásil brunet.

Tohle bylo až příliš.

Po vší nenávisti zažité v minulosti se ta náhlá náklonnost zdála jako něco nereálného.

Newt se od Tommyho odsunul a stáhnul si rukávy. Upravil si oblečení a postavil se.

"Já... m-musím jít," zamumlal a vystřelil ke dveřím.

Thomas ani nestačil doříct jeho jméno.

Newt opravdu chtěl zůstat. Ale rozhodly za něj strach a zmatení.

---------

Allka