Band aids

Kapitola 8

"Kluci!" zavolala Thomasova mamka.

Thomas si povzdechl, opatrně ze sebe sundal Newta a plahočil se ke dveřím, které prudce otevřel.

"Thomasi!" zakričela žena znova.

"Mami, slyším tě!" zakřičel Thomas zpátky nepřátelským tónem.

"Zůstává tvůj kamarád na večeři?" zaječela, zatímco šla do schodů.

"Já nevím," Thomas řekl a otočil se na Newta, "Zůstáváš na večeři?" zeptal se, přičemž jeho hlava byla jediná věc, která šla vidět přes škvíru, na kterou byly otevřeny dveře.

"Uhhh, nechci obtěžov-," paní O'Brien* rozrazila dveře, "Zlatíčko, neobtěžuješ," vyhrkla.

Thomas se podíval na Newta a poté se otočil na svou mámu.

"Zůstává," potvrdil Thomas.

"Děkuji, paní O'Brien," řekl blonďák zdvořile.

"Prosím, říkej mi Melissa!" odpověděla.

"Děkuji.....Melisso," zamumlal Newt.

***

Ten večer kluci večeřeli špagety společně s Melissou, která měla hodně otázek.

"Takže," Melissa začala, "Odkud jsi, Newte?"

"Londýn. Přestěhovali jsme se pár roků zpátky."

"Chodíš do školy s Thomasem?"

"Ano."

"Chutná ti jídlo?"

"Ano, je to výborné."

"A jak si vlastně starý?"

Ještě než stihl odpovědět, byl přerušen Thomasem.

"Mami! Přestaň ho vyslýchat!"

"Vyslýchala jsem?" Melissa se překvapeně podívala na svého syna.

Thomas přikývl. Melissa přesunula svůj pohled na Newta.

"Oh, omlouvám se zlatíčko. Občas si neuvědomuju, že mám příliš otázek."

Ona a Newt si vyměnili úsměvy a pokračovali v jídle.

Thomas trval na tom, aby Newt zůstal déle, a proto ho Thomas hned po večeři táhl po schodech do svého pokoje.

Dveře se zavřely s jemným cvaknutím.

"Takže..." začal Newt, zatímco obdivoval Thomasovy trofeje na poličce.

Thomas se na něj podíval se zvědavostí a čekal, až bude Newt pokračovat.

"Chodíme spolu, že?" zeptal se potichu.

"Jako by ses potřeboval ptát," ušklíbl se Thomas.

Newt nadzvedl obočí a poté mrkl.

Thomas obrátil oči v sloup jako odpověď, jeho obočí bylo tak vysoko, že se skoro dotýkalo linie, kde mu začínaly vlasy.

"Ano," odpověděl rozhodně Thomas.

Newt se usmál svým nádherným úsměvem, který roztápěl Thomasovo srdce.

Blonďák přešel k posteli, kde ležel Thomas, a přitulil se k němu.

Thomas ho políbil na čelo a Newt zavřel oči.

Když je otevřel, věděl, že spal, ale nevěděl, jak dlouho.

Sedl si na okraj postele a viděl, že Thomas stále spí na druhé půlce postele.

Newt se usmál na svého přítele.

Přítel, to bylo pro Newta nové slovo.

Vstal a rozhlédl se po pokoji, pomalu přecházejíc k Thomasovu stolu.

Nic zajímavého, jen papír do dějepisu, pár knížek, tužky a dřevěná krabička.

Ta krabička upoutala Newtovu pozornost.

Otevřel ji a pár papírů vyklouzlo ven. Newt rychle vzal jeden z nich.

Potichu si jeden přečetl.

"Drahý Tome,

Tak moc mi chybíš! Nemůžu uvěřit, že jsem tě opustila kvůli škole. Když o ní mluvíme, škola je skvělá.

Jak se máš ty? Doufám, že dobře!

Brzy tě navštívím, jen pamatuj, že tě miluju více než život. Plánuju ti dát hodně velkou mokrou pusu, až přijedu!

Xoxo, T"

--------------------------------------------
* příjmení jsem neskloňovala :) doufám, že to nikomu nebude vadit.

Hezké Velikonoce všem! A+T

-Terez