Kapitola 15

803 64 0
                                    

Thomas polknul knedlík v krku, když pokládal mobil.

Kritický stav. To neznamená, že je mrtvý.

Zatím.

Thomas si povzdechl a zamířil po schodech nahoru do své postele.

Něco bylo pod ním, co ho píchalo do zad.

Thomas se přetočil a uviděl něco povědomého: jeho deník.

Tmavovlasý mladík se slabě usmál, když otvíral deník, ale ne protože by byl šťastný.

Uviděl zápisek o přiblížení se k Newtovi. Náhlá touha Thomase donutila, aby do deníku zase něco zapsal.

Drahý deníku,

Tady je Thomas, opět.

Takže já a Newt spolu opravdu chodíme, ale teď je Newt v nemocnici, protože ho srazilo auto.

Pokud umře...nemyslím si, že budu v pohodě.

Já vím, že se neznáme dlouho, ale mám pocit jako bych ho znal odjakživa.

Můžu upřímně říct, že ho vážně miluju.

Když je se mnou, citím se mnohem bezpečněji.

Myšlenka na to, že ho něco bolí, mě opravdu dohání k slzám.

Prostě ho chci jen držet a hodiny ho obdivovat.

A to, že teď trpí je jen moje chyba.

Citím se sám, vinnen a v depresi.

Nemůžu žít bez své poloviny.

-Thomas

---------------------------------------
-Terez



Band aidsKde žijí příběhy. Začni objevovat