Does love exist..?

VII

A tak jsem tam stála. Pod tou velkou jabloní, z které už pomalu upadly všechny listy a s nadějí, že Issacovi bylo teplo jehož důsledkem je otevřené okno. Vlastně mé naděje byly celkem velké, jakožto nahoru vylézt není problém, ale zpátky ano. Skočit z 4 metrů nemusí dopadnout nějak zvlášť dobře, zvlášť když jde o mně. Sice by lidi na mém pohřbu spíš skákali radosti - jako třeba Issac - tuhle radost jím však udělat nemůžu. A tak jsem se s nadějí chytila první větve a vyšvihla se na ní. Kůra se v okamžiku zaryla do mé holé pokožky. Trvalo pár vteřin než jsem se dostala k jeho oknu. K mému neštěstí bylo zavřené. Vyšvihla jsem se na široký parapet před jeho oknem a sedla si naň. Pak už jsem jen klepala jak pominutá. Trvalo pár minut než jsem Issaca proudila z jeho jistě velice hříšného snu. Nechápavě se na mě podíval a pár krát a zamrkal do tmy před sebou. Opět jsem zaklepala a čekala, kdy se odhodlá pustit mě dovnitř. Postavil se tedy z jistě pohodlné postele a došel k oknu, které následně otevřel.

,,Ti to trvalo," řekla jsem místo pozdravu a vešla do jeho pokoje. Neohlížejíc se kolem sebe, mé kroky mě vedly k jedinému cíli. Než Issac stihl zaprotestovat, skočila jsem do jeho postele a zachumelila se do jeho peřin. A taky do jediného huňatého plišáká, kterého tam měl.

,,Děláš si srandu? Mám všechno vyprané a ty jsi mi do mého místečka lásky vlezla v botách!" Tiše jsem zamručela. Natáhla jsem se rukou k mým botám, odvázala je a hodila je na zem. Lehla jsem si zpět do předchozí pozice. Issac se na mě chvíli jen tiše díval než podešel ke své posteli a se slovy ,,máš třetinu" si lehl vedle mě. S povzdechem jsem se přitiskla na stěnu a zachumlaná do peřiny jsem zavřela oči. Ani jsem nepočítala s tím, že bych mohla usnout. 

,,Co se stalo?" zeptal se po pár minutách můj kamarád. Své oční víčka jsem k sobě přitiskla ještě víc. ,,Vím, že nespíš.." dodal po chvíli. Zamručela jsem a otočila jsem se jeho směrem. Kvůli omezenému místu to nebylo vůbec jednoduché. Široce jsem se usmála. ,,Jen menší hádka," sice byla tma, ale přesto jsem v jeho očích mohla vidět, že mi má slova nevěří. Bylo mi to však jedno. ,,Nech si pomoct," zamrmlal ospalým hlasem. Zamkla jsem oči. ,,Není s čím," řekla jsem. ,,Všechno je v naprostém pořádku." I když jsem jej neviděla, věděla jsem, že protočil očima. Peřinu jsem si přitáhla blíž k tělu a neřešila to, že Issac se nemá čím zakrtýt, jakožto on se v noci nikdy nepřikrýva. Je mu teplo a pak se pořád budí. Další věc, za kterou jej zbožňuji.