Does love exist..?

VI

,Jsi živá.."

,,Dalo by se to tak říct." 

,,No jo .. teda fyzicky, jelikož dýcháš.." odmlčel se. ,,Hele nedýchej tak rychle nebo se zadusíš! Já vím, že jsem přitažlivý, ale nešlo by to, jsme přece kamarádi a tak.."

,,Běžíme 15 minut v kuse a já trpím astmatem, blbečku.." zavrčela jsem a v duchu proklínala našeho tělocvikáře. Běh je něco horšího než všechny nejstrašnější slova dohromady. A to ve všech jazycích.

,,Au to bolelo.." otočila jsem se na něj zlehka, na což mi daroval smutný pohled. Párkrát jsem se praštila rukou do hrudi.

,,Co tu vůbec děláš?! Nemáš mít teď matiku?" řekla jsem zadýchaně a on se široce usmál. Co je s tím člověkem špatně?

,,Mám trest. Hele paní Grown vůbec neumí dávat tresty. Poslat mě na tělocvik běhat celou hodinu s krásnými děvčaty. Ne, že bych mluvil zrovna o tobě, vypadáš jak kachna po masturbaci--" 

,,Fajn chápu," zarazila jsem jej, než stihl pokračovat. To jen pro jistotu. A pak, když jsem si přebrala Issacová slova, jsem mu nastavila nohu. Než stihl zareagovat, ležel tváři k zemi, rukama zkroucenými kolem těla. 

,,Co to dopr--"

,,Takže běháme jen kvůli tebe?!" vyjekla jsem a předem si neuvědomila hlasitost mého hlasu. Fajn. Teď nám věnovali pozornost všichni ve vzdáleností 50 metrů. A kdybych měla náladu na pozornost, jistě bych tam zůstala stát a pár krát ho malinko nakopla. Jenže já měla problém snášet pozornost barmana, když přijímá mojí objednávku, natož celého hřiště. Čili 30 holčin a jednoho naštvaného učitele, který mi místo keců o delší hodině, poslal palec nahoru. Tolik k tomu, když podkopnu přes něj nenáviděného studenta. 

A tak jsem odešla. Technicky vzato - odběhla. Se spokojeným výrazem ve tváří. 

..

,,Co mám udělat, aby jsi nikomu neřekla to, co se stalo v úterý?" otočila jsem znuděně hlavu za hlasem a spatřila nikoho jiného jak Grace, která si sedá vedle mě do mé lavice.

,,Co?" řekla jsem lehce otráveně. Její slova mě znechutila.

,,Co mám udělat, aby jsi byla zticha ohledně Erica?" zopakovala tvrdě a přitom zkoumala své nehty na ruce. Proklela jsem sama sebe.

,,Páni," začala jsem, na což ke mě zvedla hlavu. ,,Neměla jsem vůči tobě žádné vysoké nároky ohledně toho, co jsi za člověka a i tak jsem zklamaná."

,,Co to meleš?" odpověděla hnusně a pohledem zabloudila k Ericovi, na kterého mrkla. Měla bych přestat snažit se být milá k cizím lidem. Tohle je to, co dostanu od nich. Člověk by řekl, že už jsem se poučila.

,,Co chceš? Peníze, nákupy, popularitu, auto?"

,,Hele zastav," odmlčela jsem se. Pak jsem si přebrala její slova v hlavě. Peníze jsou asi vážně velká součást života dnešních lidi. Jak jinak. ,,Nech mě na pokoji a já budu mlčet," řekla jsem jednoduše. 

,,Jak si mám být jistá, že to necháš jen tak?"

,,Třeba, že mi je tvůj život ukradený?" odpověděla jsem a předtím, než odešla, jsem zaslechla jak si odfrkla a řekla: ,,blbá náná."

Tolik z toho, když mi rodiče opakovali, že mám být více společenská. K životu člověka stačí tři lidé. A mě taky. Je ním Issac, máma a Cloe. A taky můj otec, který jak by nade mnou stále držel svou ruku a já jeho blízkost cítím na každém kroku. I když tady už není.