Does love exist..?

XIII

Škola proběhla rychle. Až moc rychle, a bylo to nejspíš z důvodu mého stresu. Na matematice jsem se cítila opravdu divně. Cameron Greeman kdykoliv mě možnost, tak studoval mou tvář, a mě to přišlo děsivé. On byl děsivý. A asi jenom z mého pohledu, jakožto kdykoliv jsem přišla blíže k spolužačkám, jejich témata se točily hlavně kolem něj. A slovo "divný" v jejich slovníku "jak popsat učitele matematiky", rozhodně nebylo. Byly tam spíš slova: sexy, sympatický, chytrý, přitažlivý, svalnatý,.. a já se tak nějak nemohla přisvojit s ani jedním slovem. Byl hezký. Možná chytrý, ale to jsem nemohla vědět, a vypadal celkem mile, ale neznala jsem ho, takže se jen mohl přetvařovat. Právě proto jsem děkovala, když hodina matematiky doběhla konce.

A já šla domu. Do mého skutečného domu. A měla jsem strach. Ne z toho, co by mi mohla udělat, ale z toho, v jakem stavu jí najdu a co mi může říct. Protože já se opravdu nechtěla cítit ještě hůř. 

Chytila jsem za kliku ode dveří a vešla dovnitř. Bylo mi jasné, že bude doma, jakožto jsem jí slyšela před pár dny, jak přes telefon mluví se svým šéfem a bere si týden volna.  A nemýlila jsem se. Ležela schoulena na gauči v obýváku, s flaškou vodky a cigaretou mezi prsty. Odkašlala jsem si, abych si získala její pozornost. Když mě uviděla, měla jsem měla pocit, jako by mě ani nepoznala. Zírala na mě přes krvi podlité oči a na moment se zapomněla nadechnout. Mohlo minout klidně i pár minut, než se odhodlala udělat i něco jiného. 

,,Rose?" zasípala a pokusila si sednout. ,,Rose jsi to ty?" po pár zavrávorání se jí to podařilo. Pár krát zamrkala a na talířek položila nedopalek. ,,Jsem tak ráda, že jsi tady Rose. Prosím, odpusť mi to," mluvila dál a zároveň se i postavila. Jenže když se chtěla co by jen o krok přiblížit, můj instinkt mi poručil, abych ustoupila. A to jsem udělala. Její tváři se mihl smutek. Sklonila hlavu k zemi a popotáhla nosem.

,,Jen jsem si přišla po pár věci," řekla jsem s tvrdou tváři. I když moje zloba k ní pomalu ubývá. Jak tu přede mnou stála a tvářila se tak smutně a zlá sama na sebe, nutila mě to pro mě z neznámých důvodu cítit se provinile. Jenže já k tomu neměla žádný důvod.

,,Kdy se vrátíš," zašeptala a podívala se na mě se slzami v očích. Ranilo mě to.

,,Potřebuji čas," pronesla jsem tvrdě, i když se mi lámalo srdce. Byla jedna z mála koho jsem měla, namohla jsem ji ztratit. Byla jsem zlá sama na sebe, že nedokážu být tvrdší osoba. 

,,Je mi to tak strašně líto Rosie, já to tak nemyslela.. nikdy bych ti nechtěla ublížit," řekla přes slzy, které jí pomalu klouzaly po tváři. Zhluboka jsem polkla. Rány na břichu mě pořád bolely a na mém zápěstí byly stálé jizvy. Mohla jsem jí zastavit. Byla opilá a nemotorná.Stačilo do ní co by jen šťouchnout a ona by spadla. Stačilo zrychlit krok a ona by mě nedohonila. Ježe v tom momentu jsem se opravdu cítila vinná za všechno z čeho mě obvinila. Opět mě přinutila nesnášet samu sebe. Jen kvůli mě tehdy táta vyjížděl na cestu. Jen abych nemusela jít pěšky z knihovny, protože byl tehdy tak silný vítr, že pár starých stromu to shodilo na zem. Kdybych tehdy nešla do knihovny, táta by po mě nejel a nevjel by do něj ten pitomý kamion. Byla to s velké částí moje chyba. 

,,Potřebuji čas," zopakovala jsem ještě jednou a odvrátila se na k ní zády. Chytila jsem se zábradlí a po schodech vyšla do druhého patra, kde se nacházel můj pokoj. Nepřítomně jsme své špinavé věci házela do koše na praní, i když jsem věděla, že je stejně nikdo nevypere a balila si čisté věci. A taky i hygienické prostředky, jakožto do teď, mimo kartáčku na zuby, jsem používala Issacovy věci, nebo jeho mladší sestry Layly. Bylo jí 12, ale někdy mi přišla vyspělejší, než Issac, který byl už plnoletý. Když jsem tu byla posledně, stihla jsem si sbalit jen spodní prádlo a pár triček, než se doma stihla objevit máma. Neviděla jsem ji tehdy. Na moje štěstí.

Zapnula jsem si batoh plný věci a vydala se dolu. Mámu jsem už nepotkala. Jen jsem vylezla ven, zavřela za sebou dveře a šla do mého druhého domova. Protože přesně tak jsem se cítila u Issaca doma.