Does love exist..?

III

Ideální víkend byl tenhle. Celé dny v posteli z knihami, seriály a jídlem. Večerní procházka byla už jen taková třešnička na dortu. Jenže pondělí to zkazilo. Už při zvonění budíku moje nálada byla na bodu mrazu. Nebo ještě níž. A pak, když jsem přišla do školy, tomu nebylo jinak. Říkala jsem si, to jsou přeci pondělky, ale když jsem se koukla do kalendáře došlo mi čeho je to výročí. Jen jsem nechápala jak na to můj mozek dokázal v okamžiku reagovat. Povzdechla jsem si. Vytáhl jsem si ze skřínky učebnice do chemie a vydala se směrem k učebně. Ručičky na velkých hodinách visících ze stropu, ukazovaly za tři minuty začátek. 

Vlezla jsem do skoro plné třídy a posadila se vedle Issaca. Ten mi hned zpočátku rána věnoval široký úsměv a pak, k mému velkému překvapení, plastový hrneček s kávou.  Nechápavě jsem se na něj podívala, když mi do ruky vložil onen teplý nápoj a následně jej jednoduše objala. Ovšem rukou, ve které nebyla káva. Na moment strnul, ale po chvíli jsem mohla cítit jeho ruku na mých zádech.

,,To já jsem tu ten citlivka. Přestaň, nebo bychom v našem vztahu ztratili rovnováhu," řekl mi při uchu a následně se odtáhl. Já taky. Moje tvář se lehce na moment zavlnila do úsměvu, ale ten vzápětí klesl. 

,,Jak se cítíš?" daroval mi lítostivý pohled. Odtrhla jsem od něj zrak a zaměřila se před sebe na tabuli, kde za chvíli stanul učitel. ,,Dobrý den třído," pronesl a přešel ke svému stolu.

,,Žiju," pokrčila jsem rameny a napila se kávy. ,,Jen, je to těžké nevzpomínat, zrovna dnes.." dodala jsem tišeji a na chvíli zavřela oči. 

,,Napíšeme si test," ozval se opět pán Flown. Nebýt toho, že je na něj hezký pohled a možná je to z důvodu, že má kolem 26 let, nenáviděla bych ho. I když dnes ho opravdu nenávidím. Darovala jsem mu zachmuřený pohled, když mi položil na stole kus papíru, na což se jen vítězně usmál. Chemie mi přijde až nebezpečně podobná čínským znakům. Alespoň, že to byl test z teorie a já měla pravděpodobnost jednu ku čtyřem, že se trefím správně. 

Papír jsem odevzdala se všemi odpovědí a plný různých obrazců a textu. 

Když jsem pak odpoledne přišla domu, ukázal se mi obraz mojí matky s flaškou vodky v ruce a fotkou mého otce před ní na stole. Hned jak jsem otevřela hlavní dveře, zavřela jsem je a vydala se jinam. Dnes bylo výročí smrti mého otce. Uběhl přesně rok, co to do něj najel opilý řidič. Poslední co si z toho dne pamatuji, byla policie na prahu našeho domu. A dnes jsem nechtěla nic jiného, než jej zase aspoň na pár minut vidět. Což nebylo možné. Myslela jsem si, že dnešek strávím zavřená v pokoji, ale ne. Rozhodla jsem se jít si promluvit s tátou. 

A tak jsem tam seděla. Na studené zemi před jeho hrobem. Kolem nebyl nikdo, což nebylo nijak zvláštní. Lidi jsou ještě v práci a i tak tu málo kdy někdo chodí. A mlela jsem o všem. Od nesmyslu až po důležité věci. Od mého názoru na novou sérii Doctora Who, až po moje zhoršené známky. Seděla jsem tam, mluvila, brečela a křičela. Do doby, než kostel odbil půlnoc a tím i začátek nového dne. A to už nebyl důvod truchlit.