Does love exist..?

II

Nemohla bych být anděl. To opravdu ne. Sice definice krásného anděla, který si celé dny poletuje mezi obláčky, zní lákavě. Však pomáhat a chovat se mile k lidem? Dobře.. Ale i těm, kteři udělali horší věci než by mohla být smrt? Tohle je věc, kterou bych nedokázala. Proto bych nemohla být andělem.

A teď, když jsem si to potvrdila, mohla jsem mu dát facku. Napřáhla jsem se kolik to jen šlo a vyměřila mu levé líce. A byl to pocit k nezaplacení. Sice moje ruka pálila jak čert, ale fakt, že on byl na tom hůř, mou bolest tlumil. Přesto jsem si jí chytila a lehce jí otřela o kalhoty. Široce jsem se usmála. ,,Pořád si myslíš, že jsem se s tebou vyspala?" zeptala jsem se a pramen vlasů, který mu padal do oči mu zandala za ucho a přiblížila se k němu. 

,,Je mi z tebe zle," já věděla, že jsem na tom zle. Byl vysoký asi dva metry, svalnaté ruce a vysoké ego. Měla jsem celkem velké tušení, že mě čeká nakládačka. Nemýlila jsem se. Ovšem, že ne. Vedle něj stáli jeho kamarádi a všichni tři mě vraždili pohledy. Včetně Matta. ,,A sakra uniklo z mých úst, než se jeden z nich napřáhl. Nikdy jsem nebojovala - nebylo potřeby. Války jsem nijak zvlášť nevyhledávala. Jediná moje zkušenost z nimi bylo dívání se na akční filmy nebo seriály. Nebo knížky, ale to pořád není praxe. A tak mi natrhli ret.. a pak dostali měsíční práce u školníka. Děkovala jsem, že když mi dal Matt ránu čistou náhodou si šla ředitelka pro kávu do automatu, vedle kterého jsme stáli a viděla to. Z jejího pohledu to vypadalo jako mlácení malé, nevinné dívky, takže její rozsudek byl předem ustálen. Sice pravda byla jiná, jakožto jsem klidně mohla poslouchat jejich narážky jak na mě tak na Issaca a v duchu je mlátit, jenže já to potřebovala udělat v realitě. Když se mě pak Issac ptal, co to mám ze rtem, moje odpověď byla jednoduchá.

,,Trpím ohryzáním rtů." 

On na to: ,,neděláš to od doby co sis je málem překousla." Zanadávala jsem, že mě tak dobře zná.

 ,,Neuhlídala jsem se," řekla jsem místo pravdy a do ruky vzala skleničku vody.

,,Pravdu," řekl ostře a zabodl do mě své hnědé kukadla. Naštvaně jsem zahučela. ,,Je to pravda. Víš jak mi je za to trapně?" zeptala jsem se a chytila se při tom za srdce. ,,Ta bolest je nesnesitelná." Jenže on mi nevěřil. Já se ani nedivila jakožto polovina věci, které vypustím s úst je lež. Chytil mou ruku, ve které jsem měl skleničku s vodou a zdvihl ji nad mou hlavu. 

,,Proč jsi to udělal?" zeptala jsem se nechápavě, když skleničku obrátil a voda polila mé vlasy a mou tvář. Pustil mou ruku a já tak mohla skleničku odložit na kuchyňský pult. Přečesala jsem rukou své vlasy a darovala mu naštvaný pohled. 

,,Protože mi zase lžeš," pokrčil rameny a já udělala přesně to samé co on. Rychlosti světla jsem naplnila sklenku vodou a přiložila si jí ke rtům, jako bych se chtěla napít a pak, když mi nevěnoval pozornost, mu její obsah vylila na hlavu. ,,Pomsta je sladká."