Does love exist..?

XV

Minul týden. Nic se nezměnilo, nebylo co by se mohlo změnit. Prostě jsem každý den opakovala rutinu a snažila se z ní nezbláznit. Protože to bych mohla. A vlastně to bylo i celkem dost pravděpodobné. Ale pořád jsem ještě byla v rámci možností normální.

Issac byl jiného názoru. Každý den mi daroval tucet pohledu, pod kterými jsem se cítila jako zločinec. Zkoumal každý viditelný kousek mého těla zda tam nemám žádné náznaky násilí. A já si jeho starostlivosti snažila cenit, opravdu, ale pravdou bylo, že jsem to nedokázala vystát. Byla to zrovna hodina angličtiny, co jsem dosáhla hranice zlosti.

,,Můžeš toho sakra nechat?!" vyjekla jsem a tak získala pozornost celé třídy. Issac sebou škubl  a já se vyděšeně podívala na učitele. 

,,Jestli si chcete něco vyřídit, jděte na chodbu," pronesl učitel. 

,,Omlouvám se," řekla jsem lehce a nehty zaryla do dlaně. Byl to instinkt, jako vždy, ale Issacovi se ani tohle nelíbilo. Chytil mou ruku a pevně ji stiskl.

,,To nebyla otázka. Nemám náladu na nějaké hašteření. Jděte a chodbu. Oba dva," je jsem se po sobě s Issacem nechápavě koukli. ,,Hned!"

A tak jsem seděla na chodbě a zírala na stěnu naproti mě. Issac seděl hned vedle mě, přesto jsme se ani jeden neodvážili něco říct. Najednou jsem žalovala, že není třeba gay, jakožto já se na něj teď nemohla dívat normálně. Jako bych najednou mohla poznat jinou stránku, než tu občas otravného kamaráda. A můj mozek si stál zatím, že se mi to rozhodně nelíbí. A já se vždycky řídila mozkem. A zakázala jsem se na Issaca dívat jinak, než jako na kamaráda. Tak proč teď, když sedíme vedle sebe a jen se lehce otíráme lokty, mám po celém těle husí kůži a musím se snažit dýchat pravidelně? Jako by to byla nepřirozená věc. Zamračila jsem se a trochu se od něj odsunula. Mohla jsem slyšet jak si povzdechl. Otočil na mě hlavu a doslova mě provrtal svými očima. Zase jsem měla pocit, že se udusím, jestli budu takhle rychle dýchat.

,,Co je s tebou?" pronesl skoro šeptem. Zhluboka jsem polkla a podívala se jinam. 

,,Nic." Jen kdyby nebyl tak sakra atraktivní.

,,Rose přestaň s tím," rozkázal mi a já se zase cítila jako neposlušná dcera. 

,,Promiň tati," řekla jsem dřív, než jsem nad tím stihla popřemýšlet. Na mou narážku ale nijak nereagoval. ,,A s čím přesně?" dodala jsem po chvíli ticha.

,,Nad všem až moc přemýšlíš," odvětil a já se na něj opět podívala. Zase byla až moc blízko. Nesnášela jsem tu bezmoc. A milovala co to se mnou dělalo. Zatřepala jsem hlavou a děkovala někomu tam nahoře, že zazvonil zvonek.