Does love exist..?

XI

Otevřela jsme klíčem, který mi dal Issac dům a vešla dovnitř. Nikoho ještě nebylo, to jsem věděl už předem. A jakožto jsem byla opravdu vděčná rodičům Issaca, že tu můžu zůstat, hned co jsem položila své věci do jeho pokoje, jsem chytila utěrku a začala uklízet. Prvně jsem obmyla všechny skříně a stoly, pak vyluxovala, umyla podlahu, dala věci do myčky a nechala jí běžet, utřela prach, vynesla koše, vyžehlila kupu prádla, nacházející se na gauči a pak udělala večeři. V obchodě jsem předem nakoupila kuřecí maso, které jsem teď nakrájela na pláty abych je pak mohla osmažit na cibulce. Brambory jsem nakrájela na půl měsíčky a dala je na plech, který jsme předem natřela olejem. Pak jsem je jenom dokořenila a vložila do trouby. Ještě jsem udělala jogurtový dip s limetkou a bylinkami, který jsem následně vložila do ledničky.

Když pak přišla celá Issacová rodina, večeře byla na stole. A já byla ráda, že jim chutnalo. Máma od Issaca byla překvapená a nejmíň 5 krát mi zopakovala, že to nemusím vůbec dělat, že mě bere jako svou druhou dceru, jenže já věděla, že musím. Je to od nich moc hezké, že mi tady dovolili na pár dní zůstat a neptali se na detaily.

Večer, když už jsem umytá a převlečená ležela s Issacem v pokoji, řekla jsem mu, co jsem se dnes dozvěděla. Jen na mě překvapeně zíral.

,,Věříš mu?" zeptal se, když jsem to dokončila.

,,Ani nemusím. Nemám v plánu se s ním kontaktovat mimo školu. Je to prostě můj učitel," pokrčila jsem rameny a podívala se na něj. Ten se na mě jen zkoumavě díval.

,,A bude z toho nějaká love storka," zahýbal obočím, na což jsem ho praštila do ramene. Otočila jsem se na záda tak, že jsem měla nad sebou strop. Ještě že měl Issac tak velkou postel, nechtěla bych spát na zemi. Nebyla dvoulůžková, jen byla o půl metrů delší než ta normální. Čili tak akorát.

,,To by musela existovat," pronesla jsem s pohledem zabodnutým nad sebe.

,,Co?" ozval se vedle Issac.

,,Láska. To by musela existovat láska," odpověděla jsem.

,,Já zapomněl paní neromantická.." pronesl vážně. Otočil jsem hlavu jeho směrem a mohla vidět jak se zazubil.

,,Já jsem romantická! kdyby mi kluk dál růži, dala bych ji do vázy a nevyhodila do prvního koše, jak by to udělali neromantici. A kdyby mi dal bonboniéru.. oh jak dlouho já už neměla čokoládu.." zamyslela jsem se toužebně.

,,To proto jsi při Twilight sáze řvala, ať si vybere Jacoba místo Edwarda, jakožto když poblouznění zmizí, bude mít jen ledového a krve žížnivého chlapa vedle sebe, místo hřejícího a svalnatého Jacoba? Který má motorku?"

,,Ta Bella byla pako že?" potvrdila jsem jeho slova z úsměvem, na což se Issac praštil rukou do čela, dávajíc mi na vědomí, že jsem mimo.

,,Láska existuje," pronesl tvrdohlavě a podíval se mi do očí tak intenzivně, jakby se mě snažil zmanipulovat.

,,Takže jsi zamilovaný," zkonstatovala jsem. ,,Smím vědět kdo je ta nešťastná?" zeptala jsem se s úšklebkem.

Mlčel.

,,Tak kdo je ten nešťastný--"

,,Není to chlap," přerušil mě rychle.

,,Hlavně ať to není Grace a půjdu ti za svědka," řekla jsem ze zkřivenou tváři. Pocítila jsem osten který mě bodl do srdce. Už blázním. Protočil nade mnou oči a natáhl se po lampičce, kterou následně vypnul. Pokoj se tak ponořil do tmy. Ale i přes to šero, jsem stále mohla vidět jeho tvář.

,,Ne není to Grace a nepůjdeš mi za svědka, jakožto ona mou lásku neopětuje," pokrčil smutně rameny a já tak nabrala vážný výraz.

,,Odmítla tě?" zeptala jsem se a peřinu si přitáhla blíž ke krku.

,,Ani nemusela. Vím, že mě nikdy nebude chtít," odpověděl a já neodolala a protočila nad jeho přístupem oči.

,,Ale no tak Issacu. Nejsi náhodou ten nejsexy a nejsympatičtější a všechno ostatní nej člověk na světe?" pozvedla jsem obočí.

,,To si myslíš?" potutelně se usmál.

,,Ne, jen opakuji tvoje slova pako," zazubila jsem se.

,,Vždy potěší," řekl. ,,Posuň se, bereš moc místa," přitlačil mě svým tělem úplně na zeď tak, že jsem měla problém dýchat, jakožto má tvář byla přitisknuta na zeď.

,,Nemůžu dýchat," zamumlala jsem.

,,Celkem blbý co?" ozval se vedle mého ucha, ale jenom přece se trochu odtáhl. Otočila jsem se na záda. Všechno bylo tak divné. Nebo možná já byla jen to zmatené štěně, které pobíhalo tam a zpět nevědíc, co dělat. Jakožto to já nevěděla. Issac byl momentálně jediný, kdo tu pro mě byl. Cloe jsem neviděla už tři měsíce, kdy odjela na výměnný pobyt do Azie. A přijede bůh ví kdy. Je mi 18, tenhle rok maturuji a já ani nevím, co bych dál chtěla studovat. Měla jsem záliby, ale těch jsem se po smrti otce nedotkla. Všechno mi ho to až moc připomínalo. Je zvláštní, když si dcera víc rozumí z otcem než matkou, ale u nás to takhle bylo. A bylo to asi i kvůli tomu, že kvůli práci mámy, jsem jí vůbec nevídala. A teď, když vidím kluka uhánějícího na motorce, nepřeji si nic jiného, než si za něj sednout a nechat jej, aby mě odvezl někam opravdu daleko. Tak jak to dělával táta.

Překulila jsem se na bok, zavřela oči a pokusila se tak jako Issac, který mi teď chrápe u ucha, usnout. Trvalo dobrých desítek minut, než se mi to podařilo. Ale, když už jsem odplula, věděla jsem, že moje sny mi i tak nedají pokoj.