Does love exist..?

XIX

Nemám tušení co tady dělám ani jak jsem se tady dostala. Nechápu sama sebe, proč jsem na to kývla a opustila tak teplo domova. Teď si za to můžu jen nafackovat, jelikož autobus mi jede až za dvě hodiny. Kdo by čekal, že mě Issac nakonec přesvědčí, abych tady šla. Na party, na které nevím absolutně co mám dělat. V ruce jsem měla kamaráda vodku, ale  jiní kamarádi mi zdrhli. 

Byl to hezký dům. Stěny byly v bíle barvě, i když jsem si upřímně nemyslela, že po dnešku budou stále bíle, a kolem jen černý nábytek. V rámečkách bylo pár fotek, ale ve skutečnosti to nevypadalo jako by tady žila žena. Spíš jen bohatý chlap, který má rád svůj vlastní prostor. A pak jsem zjistila na jaké párty se to vlastně nacházím. 

,,Nepamatuji si, že bych tě zval.." ozval se vedle mě povýšený hlas, který patřil Mattovi. Zvedla jsem hlavu, abych se na něj koukla. Oči měl už lehce prokrvené, co znamenalo, že měl pár panáku v sobě. Já na tom vlastně nebyla o nic líp. Nebyla jsem opilá, ale kdybych potkala policajty, tak bych měla problém. 

,,Zval jsi tady vůbec někoho?" pozvedla jsem obočí, jelikož jsme pochybovala, že zná aspoň polovinu lidi tady. 

,,Vlastně ne," uchechtl se. ,,Ale tebe tu nechci, kdyby ne ty, tak bych nemusel každý den trčet po škole," zavrčel, na což jsem protočila očima, jakožto vina byla jen po jeho straně. Já se jen bránila.

,,Ty jsi mi dal pěstí, ne já tobě," zvedla jsem ruce v obraně a pak o pár kroku ustoupila dozadu, jelikož byl moc blízko. Z obýváku se ozývala hlasitá hudba, která tady byla ztlumená díky dveřím, které bylo skoro zamknuté. Nebyli jsme v kuchyni sami. Kdyby ano, už dávno bych utekla. Byly tady další tři holky, kde jedna stále civěla do mobilu a zbylé dvě se bavily s nějakými kluky. Poznala jsem jenom Craiga, který chodí se mnou do ročníku. Byl celkem dost sebestředný a tvrdohlavý, ale měl i milé chvilky. 

,,Hele, chci ti jen říct, promiň. Neměl jsem ti dát pěsti, ale neumím ovládat vztek," řekl s takovým výrazem, že bych mu to i věřila. Kdyby ne fakt, že to byl Matt. A Matt se nikdy nezmění. Znám ho už dost dlouhou dobu, aby mi bylo jasné, že nic nedělá bez zisku, a už vůbec nikdy neříká promiň. Chodila jsem s ním na základní školu. Byl to vůl. Ale hezký vůl, takže stačilo, aby mrkl a holkám se prostě líbil. Neříkám, že jsem byla jiná, ale všechno to jeho charizma, které umí nasadit i sundat, zmizelo hned, co jsem zjistila jaký je vůl. Netrvalo to moc dlouho. 

,,Kolik hodin si tu tvář trénoval? vypadáš až moc seriozně, až se tomu nedá věřit," řekla jsem a položila na stůl láhev vodky. Otočila jsem se ke dveřím a vydala se pryč. Zrovna v tomhle momentu nesnáším Issaca. Protože kdyby ne on, nebyla bych tady. Stejně je tady kvůli Olivii, já jsem mu tady na nic. Tak proč mě tady chtěl? Ještě před dvěma hodinami jsem byla přesvědčená tím, že tady nepůjdu. A před hodinou mě onen sarkastický brunet k tomu přesvědčil a teď se vypařil.

Hodiny na stěně ukazovaly pár minut po 22. A můj dům je 30 kilometrů odtud. Hádám, že by to nemělo cenu. 

Jako na zavolanou jsem uviděla Issaca mluvicí s Olivii. Nebylo by to zvláštní, kdyby se při tom nedíval na mě. Chtěla jsem mu naznačit hlavou, aby jí věnoval pozornost, ale on se i tak dále díval na mě. Nevěděla jsem o co mu jde a nebyla jsem si ani jistá, jestli to chci vědět. Pak se k ní otočil a předtím, než se rozešel směrem ke mně, něco jí pošeptal. Tak jsem jen čekala než přijde ke mně. A když se tak stalo byla jsem zmatená mnohem víc. Chytil mě za ruku a zatáhl směrem k východu. Okamžitě, co otevřel dveře, jsem pocítila závan ledového vzduchu. Vyšli jsme ven a bez toho, aby už pustil mou ruku, pokračoval v cestě. A já si nestěžovala. Mohlo minout i 5 minut, než se na mě otočil. 

,,Hele Rose, jsi moje dobrá kamarádka, takže ti nebudu lhát, protože by to nebylo vůči tobě fér," řekl a zastavil se, při jednom s aut, které postávaly z boku ulice. Než jsem stihla něco říct, škubl mou rukou a otočil mnou tak, že jsem byla natisknutá na dveře od auta a on přede mnou, opíraje se jednou rukou kolem mé hlavy. Teprve tehdy pustil mou ruku.

,,Jsi opilý Issacu," pronesla jsem, když jsem pocítila zápach vodky. 

,,Když jsou lidé opilí, říkají věci, které by za střízliva neměli odvahu říct," téměř zašeptal a druhou ruku položil na můj bok. Věděla jsem, že bych ho měla zastavit, jelikož toho mohl pak litovat.  

,,Nedělej to," pronesl a přisunul svou tvář blíže k té mojí. Byla jsem ráda, že stál tak blízko, protože jinak bych pravděpodobně spadla na zem, přes moje nohy, které byly momentálně jak z gumy. 

,,Co?" zeptala jsem se, když jsem si uvědomila, co řekl. Srdce jsem cítila až v krku.

,,Nad všem až moc přemýšlíš," odmlčel se na moment a dotkl se nosem mého líce, kde se určitě nacházel ruměnec. ,,Pro jednou bys mohla přestat myslet a prostě udělat to, co chceš," zastavil se těsně před mými rty a podíval se mi do očí. ,,Chci tě Rose," pronesl a mě podskočilo srdce. Věděla jsem, že bych ho měla odstrčit, ale neměla jsem na to síly. Ne teď. Ne když stál tak blízko, říkal to co říkal a já mohla. Mohla jsem udělat to, co chci. 

A pravě proto jsem to byla já, kdo přerušil tu vzdálenost mezi námi a přitiskl své rty na ty jeho. A nebyl to jemný polibek, právě naopak. Byl dravý, tvrdý a toužebný. A taky, co bylo zvláštní, cituplný. Zvadla jsem své ruce a chytila jej za krk, přitahujíc si ho tak k sobě ještě blíž. Srdce mi bilo jako o závod a celým mým tělem proudila vlna tepla, mimo to, že venku bylo 5 stupňů a já měla na sobě jen triko. 

Líbal mě vášnivě a nedočkavě, jako bych měla za chvíli zmizet. Nedokázala bych to, i kdybych měla možnost. Protože to byl Issac a já se nemohla cítit víc... správně. Na správným místě se správným člověkem. Zajela jsem mu prsty do vlasu a zatáhla za jeho konečky, na což on mě lehce kousl do rtů. V mojí hlavě nebylo v tom momentu nic jiného, než Issac. A to mě částečně i děsilo, ale ne na tolik, abych se mohla zastavit. Sesunula jsem jednu ruku po jeho hrudi až k spodnímu lemu trika a dotkla se jeho holé kůže. Chtěla jsem ho mít blíž, mnohem blíž a nikdy ho už nepustit. Jenže to nešlo. Brzy nám došel dech a my byli nuceni se odtáhnout. Brunet mě ale ještě políbil do obou koutků úst, co pro mě bylo mnohem intimnější, než celý polibek. Pak jen opřel své čelo o to mé a oddechoval stejně hluboce jako já. 

,,To ti chci říct, jestli mám být k tobě upřímný Rose. Já chci jenom tebe, nikoho jiného," řekl a palcem jezdil po mém boku, díky čemu, mi na tom místě naskočila husí kůže.

,,Tak proč to všechno s Olivii?" zeptala jsem se nechápavě, snažíc se znít vyrovnaně.

,,Měla jsi žárlit," řekl. A já musela uznat, že se mu to podařilo.  

Upřímně jsem nevěděla co mám zítra čekat. Dneska jsme oba měli v sobě alkohol a všechno, co Issac řekl, nemusela být ani pravda. Toho jsem se bála nejvíc, i když jsem si to sama sobě nemohla přiznat. 

Nebyl jenom můj přítel. Už ne. Za tu hranici se ale přesunul už dávno, i když já o tom nevěděla. Měla jsem ho hodně ráda a vím, že bych bez něj nedokázala žít. Byl součásti mého života. Jediný člověk, na kterého jsem se mohla vždycky obrátit a mít jistotu, že mi pomůže. Nemohla jsem ho ztratit, kvůli nějakému románku. Ale to byl můj budoucí problém. Teď byl tady a já si to hodlala užít. Jeho přítomnost a pocit bezpečí, který mi dával.