Does love exist..?

XVII

,,A k tabuli půjde... slečna Large?" Myslím, že Camerona už nemám ráda. Můj názor na něj byl neutrální, ale teď.. Vzala jsem si učebnici do ruky a přešla k tabuli. ,,Který příklad?" zeptala jsem a vzala do ruky křídu.

,,Už jsem to říkal," pronesl naštvaně, ale odpověděl mi: ,,strana 42, zadání 8." Přečetla jsem si jej a začala počítat. Byla to těžká rovnice, proto jsem se bála, že jsem mohla kdekoliv udělat chybu a tím pádem dostat špatný výsledek. Ale zkusit jsem to muselo. Výsledek jsem dvakrát podtrhla a otočila se na učitele. Celou tabuli přeletěl očima a pak kývl a se slovy: ,,dobře"  mě poslal se posadit. Celkem smutné je, že když příklad uděláte špatně, dostanete nedostatečnou, ale když jej uděláte dobře, jen vám pokývají hlavou. Položila jsem si hlavu do dlaní a zkusila ignorovat tu dunící bolest v ní. Jako jedne velké kladivo neustále bijící o mojí hlavu. A ten chlad, který mě ovíval, mimo to, že ve třídě bylo 23 stupňů.    

,,Ty Rose, co jsem zase udělala špatně.." otočila jsem se co s nejmilejším úsměvem na spolusedící, čili Cathy a koukla se do jejího sešitu. Seděla jsem s Issacem, ale ten trval na tom, že se musíme přesednout. Jak mi dříve řekl: líbí se mu Cathyna teď už bývala spolusedící - Olivia. A já mohla jen kývnout.

,,Tady si místo odečíst 34 ji připočítala," odpověděla jsem a ukázala na místo, kde se chyba nacházela. Řekla: ,,díky," a příklad opravila. Otočila jsem hlavu na stranu a uviděla Issaca jak se směje s Olivii. Sklonila jsem k oči k povrchu mé lavice a proklela samu sebe za to, jak se chovám. A pak zazvonilo. Hned, co jsem se zvedla, vydala jsem se za Issacem. Když si mě všiml, pošeptal něco Olivii a pak se ke mně se širokým úsměvem otočil.

,,Nazdar Rose," pronesl až trochu moc hlasitě. Přešla jsem až k němu, postavila se na špičky a rukou jej plácla do čela. Hned mi to chtěl vrátit, ale uhnula jsem.

,,Hloupá jsi ty člověče bezbranná," pronesla jsem v jeho směru s vážným výrazem. 

,,Ale ne více než ta vaše člověčina beze srdce," vrátil mi to. Protočila jsem očima a vytrhla mu  jeho mikinu, kterou měl v ruce. Oblékla jsem si jí přes hlavu a ignorovala fakt, že mi sahá těsně nad kolena a rukávy visí dalších 5 centimetrů od mých konečků prstů. Vytáhla jsem si vlasy spod materiálu a vydala se pryč. Za sebou jsem ještě slyšela sarkastický hlas Issaca: ,,Ano, můžeš si půjčit moji mikinu."    

..

Podle domluvy s učitelkou biologie, jsem se objevila před jejím kabinetem. Biologie nám často odpadala a já byla před měsícem dva týdny nemocna, takže jsem chyběla na testu a i na druhém, opravným testu. A když na něj nepřijdeš, a nemáš ani dobrý důvod, proč jsi nepřišel, máš nedostatečnou. Měla jsem potvrzení od lékaře, takže jsem mohla ten test napsat v jinou dobu. A pro něj jsem si teď šla. Zaklepala jsem párkrát na dveře a po druhé straně se skoro v okamžiku objevil tlukot podpatku o podlahu. Profesorka otevřela dveře a podívala se na mě. 

,,Aaa slečna Large. Jde o ten test, že? Počkej chvilku, kde jsem ho jen dala.." zamumlala a vrátila se zpět dovnitř. Naší profesorku biologie můžu popsat jediným slovem. Je hustá. Ráda se nám svěřuje a s věcmi v jejím životě, jako je například její až moc romantický manžel, kterého ho se často bojí, protože je na ní až moc milý a to je děsivé, problémy se zácpou a strachem s gynekologů. Je strašný bordelář a nosí růžové kabáty. Mimo to je jí kolem 40 let, ma krátké černo-fialové vlasy a jeden z jejích zubů je stříbrný.     

Vynořila se zpět přede mnou s pokrčeným papírem v ruce, který mi následně podala. Byl to můj test.

,,Máš to na výbornou, takže gratuluji. To F ti dám pryč, takže se nemusíš strachovat. Něco jsi říkala, že přemýšlíš o medicíně ne? To by byla škoda, kdyby jsi musela dělat přijímačky." Než jsem stihla cokoliv říct, zašla zpět do svého kabinetu. Pravda byla, že já na medicínu  nechtěla. To jen moje máma mě do toho tlačila a jelikož se ty dvě tak trochu znají.. Už vím odkud to má. Máma mi vždycky říkala, že se známkami jaké mám já, bych se tam mohla přihlásit i bez toho, abych dělala přijímačky. Potom, co jsem nastoupila na střední, změnila názor, jelikož mé známky se celkem zhoršily. A dostat se na medicínu bez přijímaček, to bych musela mít známky v průměru do 1.07. A to opravdu nemám.

Spokojeně jsem se usmála a vydala se ven ze školy, jakožto poslední hodina už dávno skončila.