Does love exist..?

X

Přetáhla jsem si čistý šedý svetr přes hlavu a rukáv posunula co nejníže to šlo. Věděla jsem, že mě Issac nebude sledovat, i když jsem stála vedle něj. A mimo to, za dobu co se známe, mě viděl už párkrát nahou. Široce jsem se usmála a otočila se na něj. 

,,Můžeme jít," pronesla jsem a chytila batoh do ruky. Jako by mimo své tělo pokýval hlavou na souhlas a zvedl se z postele, na které do teď seděl. 

,,Jo a měl jsem ti říct, že píšeme z chemie a tvoje neúčast se neomlouvá," řekl, když jsme vyšli z domu. Rozpřáhla jsem ruce a nevěřícně na něj koukla. 

,,A to mi říkáš teď?!" překvapeně jsem se na něj podívala. 

,,No jo," usmál se široce, na což jsem jen zakroutila hlavou a povzdechla jsi. Tak fajn.

..

,,Dobrý den studenti," tahle věta by mě nepřekvapila, kdyby nebyla podána přes pro mě cizí hlas. Zvedla jsem hlavu od svých rukou a podívala se před sebe. A překvapeně jsem otevřela ústa. ,,Můžete se posadit." 

,,Issacu, nezapomněl jsi mi něco říct?" pronesla jsem v šoku a zavřela ústa. Znala jsem jej. A jakožto já nevěřím v osud, byla to opravdu divná náhoda. Jak si mohl být jistý tím, že se uvidíme? Přeměřila jsem si jej pohledem, abych si byla opravdu jistá tím, že je to ten mladý muž, který mě zachránil před srážkou s autem. A nemýlila jsem se. Oblečený v bíle košili a černých kalhotech, s blonďatými vlasy úhledně sčesanými dozadu vypadal trochu jinak, ale byla jsme si jistá, že to byl on.

,,Jo a máme nového učitele matematiky," pronesl vedle mě Issac. 

,,Dobře vědět," řekla jsem s pohledem stále připoutaným na novém učiteli. Jak může takhle mladý člověk učit? To nastoupil hned po vysoké? Hned potom, co zapsal absenci, zvedl svůj zrak a zabodl jej do mě. V jeho očích zasvítilo jakési pochopení a následně se široce usmál.

,,Jak vidím známe tváře," pronesl neuhýbajíc pohledem. Fajn, hlavně nebýt středem pozornost, se nesplnilo, jakožto se na mě všichni otočili. Nervozně jsem sebou ošila. 

,,Ty ho znáš?" ozval se hlas vedle mě.  Otočila jsem se na Issaca.

,,Tak trochu?" řekla jsem nejistě, jakožto jsem nevěděla jak definovat náš vztah dvou cizinců, kde jeden pomohl tomu druhému. 

,,Víš že je teď středem pozornosti všech dívčích drbu?" pokračoval, na což jsem se lehce zamračila. 

,,Proč?" zeptala jsem a opět se podívala na našeho učitele. Byl uprostřed skoušení Madison u tabule.

,,Je sexy Rose. A to jsem si všiml i já, a to jsem chlap," poukázal na sebe prstem. Přeměřila jsem si jej od bot až po temeni vlasu a zamyslela se. Vypadal sympaticky. A asi i hezky. Ale pořád to byl učitel tak nudného předmětu jako je matematika.

,,Ty jsi víc sexy," řekla jsem nevědomky. Když mi pak došlo, co jsem řekla, vyděšeně jsem se koukla na Issaca.

,,Páni, díky, právě jsi mi řekla něco co už dávno vím. Přesto to pohladí na egu," pronesl s širokým úsměvem. A já se jen ptala sama sebe, co mě to napadlo? Issac je přece ten, kterému jsem jako malá utírala nudle z nosu. Jak může být slovo sexy v mém slovníku jak popsat Issaca?

Když zazvonil zvonek ukončující hodinu, postavila jsem se a chtěla jako všichni ostatní opustit tuhle třídu, abych pak šla do jiné. Jenom přece jsem tak učinit nemohla, jakožto mě zastavil hlas učitele. A to bylo divné.

Otočila jsem se na něj s otázkou v očích. Postavil se asi metr ode mě. 

,,Když jsem si projížděl seznam studentu, došla mi jedna věc. Jsi Rose Large, že? Dcera Petera Large?" zeptal se a já jen nechápavě pokývala hlavou.

,,Upřímně, tohle je už divné," řekla jsem s pohledem zabodnutým do jeho očích. 

,,Vlastně ani ne," usmál se a ruku si vložil do kapsy od kalhot. Jen jsem se na něj dívala a čekala, co ještě z něj vypadne. ,,Jen to říct bude divné," odmlčel se. ,,Tvůj otec i můj byli kamarádi z práce, možná jsi o něm slyšela, Rick Greeman."

,,No ano, Rick. Ten který dál tátovi vždycky na svátky košík perníku. Celkem sympaťák myslím," řekla jsem trochu nechápavě. ,,Fajn, teď už je to vážně divné," pronesla jsem.

,,Ani ne. Můj otec mi říkal, že má Peter dceru. A že studuje na téhle střední. Dostal jsem nabídku už před 2 lety, jakožto bylo jasné, že paní Grown půjde do důchodu. A tak jsem věděl, že tě budu učit. Vím, že tvému otci záleželo na tom, abychom se seznámili. Chci jen říct: je mi opravdu líto, co se stalo tvému otci," řekl se smutkem v očích. Odsunula jsem se trochu dozadu, abych nemusela mít až tak zakloněnou hlavu a lehce se na něj usmála.

,,To je v pohodě. Můj otec měl hezký život a ničeho nelitoval," řekla jsem nejistě. Pak jsme se zamyslela. ,,Ty jsi ten, který řval na policajta, že je to úchyl, který spí s jednorožci?" poukázala jsem na něj prstem.

,,A to mi slíbil, že to nikomu neřekne," zamračil se a já se neubránila úsměvu. Vzpomínám, když tuhle historku táta vyprávěl mé mámě, když byla smutná. Já tam vlastně neměla být. Jen jsem to zaslechla, když jsem šla do kuchyně pro pití. ,,Jak sis mohl být tak jistý, když si mě potkal na ulici, že se uvidíme?" zeptala jsem se.

Naklonil hlavu na stranu a lehce přivřel oči. ,,Tvůj otec byl párkrát u nás. A ty vypadáš přesně jako on." A to mi říká hodně lidi. I moje matka, která se kvůli tomu na mě nemůže ani pořádně podívat. Mám jeho oči, plné rty, blonďaté vlasy, malý nos, a ostřejší lícní kosti. Po mámě mám jen postavu. 

,,Dobře, tak asi, ráda tě poznávám?" řekla jsem nejistě. ,,Synu kamaráda mého táty, který nevím jak jmenuje?" dodala jsem.

,,Jsem Cameron Greeman," usmál se. ,,A kdybych nebyl tvůj učitel a ty moje studentka rád bych tě poznal mimo tuhle budovu."

,,Kdybych tě aspoň trochu znala a měl jistotu v tom že nejsi sériový vrah, klidně bych do toho šla, jakožto perníky tvého otce minulé svátky celkem chyběly," pokusila jsem se zažertovat. Nevím jestli se mi to podařilo. 

Usmál se. Takže asi jo. Ukázala jsem na dveře s tím, že musím jít a rozešla jsem se tím směrem. 

,,A Rose, myslím, že tohle bude dost trapné ještě dlouhou dobu," zavolal za mnou a potom, co jsem se na něj ještě jednou otočila, ukázal na nás dva. A já nemohla jinak než souhlasit.