Does love exist..?

IV

Další den začal stejně. Jen jsem myslela, že se z té postele ani nevyhrabu, což je vesměs pocit jako každý jiný den. Budík mi už po páté začal hrát Nirvanu, která mě měla s postele vytáhnout, ale vědomí toho, že mě venku nic hezkého stejně nečeká, mě nijak nepovzbudilo k loučení se z postelí. Čili mým potenciálním partnerem.

Byla to máma, kdo vešel 5 minut před 7 hodinou do mého pokoje, a donutila vstát.

A byla jsem zase zpět ve škole. Na hodině zeměpisu, jestli mám být přesnější. A můj zrak byl zabodnutý do Grace Hope Fallon, která ukazovala na mapě, že Egypt je součástí Kanárských ostrovu, které podle ní leží v Evropě. Upřímně jsem litovala člověka, který s onou osůbkou chodil. Když mi ale došlo, že je to vlastně Eric, ten Eric, který je jeden z kamarádu blbce Matta, lítost mě přešla a místo toho nastoupil pocit spokojenosti.

,,Víte děcka," začala učitelka, když se Grace s nedostatečnou posadila zpět na své místo. ,,Práce učitele není zas tak špatná. Dost mi to zvedá ego. Cítím se jak Albert Einstein, i když mi chemie absolutně nic neříká. Takže tímto děkují tomu, kdo přivedl školství do Ameriky." Neubránila jsem se úsměvu. 

A pak skončila první hodina. I druhá a třetí a den ubíhal. Byla zrovna hodinová pauza na oběd a já šla se svou vytouženou kávou s bufetu jako vždy sednout si na lavičku za školou. Obvykle tam nikdo není, takže je to místo přímo pro mě. Jenže tentokrát tam někdo byl. Normálně bych se otočila a šla pryč, jen kdyby ta osoba nevypadala, že se za chvíli sesype. Když jsem přišla o něco blíž, zjistila jsem, že je to Grace a už se s části sesypala. Volnou rukou jsem zajela do kapsy mých černých jeansu a vytáhla balíček kapesníku. Natáhla jsem je k ní. Vyděšeně sebou škubla. Chvíli na mě překvapeně zírala, než si kapesníky vzala. Posadila jsem se vedle ní a začala popíjet kávu.  Když se uklidnila podala mi kapesníky zpět, na což jsem jí rukou naznačila ať si je nechá. Děkovně jen kývla hlavou. 

,,Už jsi v pohodě?" zeptala jsem se. Nijak zvlášť jsem nevěděla jak se zachovat.

,,Proč tu jsi? Neznáme se a lidi mě většinou nemají rádi. Měla bys jít pryč," odvrátila hlavu na druhou stranu a já si povzdechla. 

,,Hele,  já tě neznám, možná vím co se o tobě říká, ale nejsem zrovna ten typ co by lidem věřil. Jen jsem chtěla pomoct," odmlčela jsem se. ,,Navíc tady vždycky trávím volný čas."

,,Aha," sledovala jsem jak si rukou utřela zbytek slz na tváři a začala se zvedat. Instinktivně jsem ji chytila za ruku.¨

,,Jestli chceš můžeš mi říct, co se stalo. Nesnáším drby a už vůbec bych na jejich začátku nemohla být já. Sama mám ráda své soukromí a nenávidím, když mi ho někdo narušuje." Nevěřícně si mě prohlížela a já jen čekala, kdy se mi začne smát. Tak se ale nestalo. Proto jsem byla v šoku já. Když dopadla zpět na své místo a svalila se mi do klína, první moje myšlenka byla, že mě chce zabít. Jenom přece jsem úplně cizí člověk. Tedy skoro, znám její jméno a to, že co se týče zeměpisu, není nijak zvlášť vzdělaná. Když ale začala brečet, jen jsem zvedla ruku a trochu nervozně jí pohladila po zádech.

,,Eric mě zesměšnil a pak odkopl jako nějaký blbý míč." Zamyšleně jsem se dívala před sebe a přemýšlela, proč brečí pro takového blbce. 

,,On nestojí ani za to si rozmazat řasenku.. Mimochodem hezká řasenka.." řekla jsem a poslouchala její brekot. Zadívala jsem na kávu ve své ruce a rozhodla jí odložit na bok, aby se obsah kelímku za chvíli nenašel na mém tričku s potiskem Linkin park. 

,,Ale zdál se tak dokonalý," řekla.

,,Však je tupý jak poleno," odmlčela jsem se. ,,A ani se neumí trefit do svého cíle," lehce jsem se usmála při vzpomínce na včerejšek. Byl to Matt kdo mi ret natrhl. Jeho dva poskoci si mě jen chytili abych nemohla utéct. A právě Eric chtěl zaútočit, jenže jeho ruka přistála místo na mé tváři na té Johnově. A to jsem se ani nesnažila vyhnout. 

Zadívala jsem se na Grace. Na první pohled mi přišla jako ta krásná ale naivní holka, která se snaží hrát na tvrdou, ale její maska je tenčí než make-up na mojí babičce, který nemá. Ale neznala jsem ji. Mohla být úplně jiná.  

Dívka se ode mě odsunula. Ruce si položila na své kolena a hlavu sklonila. ,,Nenávidím ho," zavrčela Grace a blonďatý pramen si zandala za ucho. Zvedla své zářící od slz modré oči. ,,Toho vola vážně nenávidím," zopakovala a zatnula ruku v pěst.

,,Tohle je správný přístup," okomentovala jsem její slova. Na moment zamkla své oči. 

,,Nenávidím ho, ale taky ho miluji," potom opět propukla v pláč. Já vážně nejsem ten nejlepší člověk v povzbuzování. Objala jsem ji kolem ramen a nechala jí ať brečí. To jediné co jsem mohla udělat. Nevěděla jsem kolik času minulo, když se s klidnou tváři odtáhla.

,,Fajn, co tohle. Půjdeme do koupelny, trochu tě upravíme, aby jsi nevypadala jak zbité štěně a pak nasadíš ten svůj dokonalý úsměv a daruješ ho hlavně tom blbcovi. Grace Hope Fallon přece nezlomí nějaký pitomec." Nevypadala sice nijak zvlášť přesvědčeně po mých slovech, ale kývla hlavou. Tak jsem se usmála. Aspoň jsem nemusela řešit mou psychiku, která ještě nebyla v normálu.