Marauders? Again? (WATM 2)

5

(sen- vzpomínka)

Z kapsy jsem vytáhla krabičku cigaret. Jednu jsem zapálila a vložila si jí mezi rty. Kouřit jsem začala nejspíš kvůli Jackovi. On má tohle na denním pořádku, takže já teď taky.

Opřela jsem se kovové studené zábradlí a z plic vydechla všechen kouř. Zevnitř podniku se ozývala hlasitá hudba, ale já dál pozorovala blikající světla projíždějících aut. Život kouzelníků a  mudlů je docela odlišný. Teda ne, že by se kouzelníci nechodili opíjet, ale i přes to.

„Bethany," Jackův hlas mě přiměl se otočit a já si cigaretu vyndala z úst, „za chvíli už půjdem." oznámil mi s úšklebkem a jednu ruku ovinul kolem mého pasu. Bary, přátelé a zábava byly Jackův jediný program. Rodiče mu živobytí financovali a on si tak po dokončení nějaké vzdálené školy na severu, mohl užívat života.

„Uh-mm," přikývla jsem s úsměvem a na rty mu vlepila krátký polibek. Zasmál se a vzal mě za ruku.

„Pojedeme ke mně?" zeptal se těsně u mého ucha, což mi vyvolalo husí kůži. Zadrhaně jsem přikývla. Za měsíc s Jackem se všechno stalo možným a tím i obelháváním pečovatelek sirotčince. Mých nočních výprav si nikdy nevšimly.

O kousek se odtáhl a já měla skvělý výhled na jeho bezchybnou tvář, ve které se odrážela ta trocha vypitého alkoholu. Hlavu jsem s úsměvem naklonila na stranu a pramen vlasů si zandala zpátky za ucho.

„Mám tě ráda," vyklouzlo mi a i v té tmě musely moje tváře nabrat růžový odstín. Na tyhle věci jsem nikdy nebyla zdatná.  Jack se zasmál a s malým předklonem mi dal pusu na čelo.

„Já vím," ušklíbl se a za ruku mě táhnul dovnitř.

-------

Po noci plné Jacka Eakinse jsem se konečně rozlámaná vymanila z postele a aspoň trochu se upravila. Vlasy jsem si nechala spadat ve vlnách pod prsa a zadívala se do zrcadla. Docela mě udivilo, že nevypadám vůbec ospale i přes to, že jsem měla tak neklidný spánek.

Tradičně jsem si místo školní sukně oblékla džíny a košili s hábitem. Svoje zlozvyky teď nehodlám měnit.

Na snídani jsme s holkama došly v mrtvolném tempu a já byla ráda, když jsem se konečně usadila na svoje místo a zakousla se do toustu.

„Jak ses vyspala?" zeptal se znuděně James a odložil Denního věštce stranou.

„Šlo to," pokrčila jsem rameny, „co ty?" zeptala jsem se na oplátku a pohledem zachytila Donu, která seděla jen několik míst od nás. Blonďaté vlasy měla zkroucené do vlnek a na tváři jí trůnil ledový výraz.

„Dobrý," usmál se James a pohlédl na zbytek Pobertů, „s klukama jsme přemýšleli, že uděláme další uvítací párty. Jako vždycky," prohlásil nadšeně. Nejspíš očekával můj jásot, který se bohužel nedostavil. Zastoupila ho Kim.

„To je super nápad!"

„Notak, kluci," zamručela jsem otráveně, „dejte pokoj s párty, máte je pořád."

„Žádný takový, Laro, pozítří hezky naklušeš. Je to poslední rok, nesmíme marnit čas," přikývl náležitě James a poplácal mě po zádech. S povzdechem jsem protočila oči. Chtěla jsem jim uštědřit další zlou poznámku, ale vyrušil mě přísný hlas profesorky McGonagallové.

„Tady máte vaše rozvrhy," každému nám do ruky podala papír s našimi hodinami, „a ne, abyste hned první den přišli pozdě," přejela Jamese, který nepřijde snad na žádnou hodinu včas, hrozivým pohledem a s prudkou otočkou se přesunula k další skupince. Všichni jsme si prohlíželi dnešní hodiny. Jen to ne!