Marauders? Again? (WATM 2)

16

Dny s Jamesem, Lily a Siriusem ubíhaly báječně. Většinu času jsme trávili uvnitř domu, povídali jsme si, hráli mudlovské deskové hry, nebo jsme vyšli na zahradu Potterových a stavěli sněhuláky. Dny se zkracovaly a než jsme se nadáli, nastalo dvacátého čtvrtého prosince.

Euphemie právě vařila oběd a donutila Fleamonta, aby jí aspoň trochu pomohl. Já a Sirius jsme už celou hodinu hráli mudlovské Monopoly a já konečně našla hru, ve které bych byla lepší než Sirius.

"Házíš, Siriusi," pobídla jsem ho a sledovala, jak nervózně třese dvěma kostkami. Ve chvíli, kdy odpočítal políčka na můj pozemek plný domečků, se mu obličej stáhl do ublíženého výrazu. Naopak mně se zablyštilo v očích.

"Aha! Oxford street je moje," zeširoka jsem se usmála a natáhla ruce pro balíček fialových bankovek, které Sirius odpočítal. Poraženě si povzdychnul.

"Noták. Nemůžeš pro jednou udělat vyjímku?" nadzvedl obočí a s tajemným úšklebkem se usadil na pohovku vedle mě. Naklonila jsem hlavu na stranu a nevinně se zaculila.

"Ne?" vypustila jsem ze rtů s malým uchechtnutím.

Sirius se ke mně přiblížil na milimetrovou vzdálenost, až mě jeho tmavé vlasy, které už mu narostly po ramena, začaly šimrat na tváři. Drsně mě políbil na rty, až jsem to skoro nečekala. Cítila jsem jeho ruku na mém pasu, ale než jsem stačila polibek prohloubit, s darebáckým úšklebkem se odtáhl.

"A teď?"

Pozvedla jsem obočí. "Siriusi, rodiče našeho nejlepšího kamaráda jsou doslova ve vedlejší místnosti."

"Vypadám, že by mi to vadilo?" Sirius se smíchem protočil oči, a když se chtěl natáhnout pro další polibek, přerušil ho zvuk kroků po schodech. Já i Sirius jsme od sebe skoro odskočili. Nikdo kromě Jamese poprvé v pokoji, nás spolu neviděl nijak... intimně. Náš vztah byl podle ostatních docela nevinný a ono jo, většinu času jsme na jiné věci ani čas neměli. Ale když jsme byli sami, v Siriusovi se často začala projevovat jeho Siriusovská stránka.

S naprosto nenápadnými výrazy, které přímo volaly 'zrovna před chvílí jsme se tady líbali' jsme ve stejný okamžik pozdravili Lily a Jamese, kteří se zjevili ve dveřích. Ti ale ignorovali naše podezřelé chování a já si konečně všimla, že Lily v ruce drží svou hnědou tašku se všemi věcmi.

"Ty někam jedeš?" zeptala jsem se nechápavě a zvedla se z pohovky. Lily se usmála a zamávala otevřeným dopisem v ruce.

"Psali rodiče.Domů k nám prej přijedou i babička s dědou, takže by bylo dobrý, kdybych byla na Vánoce doma. Je mi to líto, ale asi se uvidíme až ve škole," pronesla posmutněle, ale já i přesto věděla, že se domů těší. O své babičce mluvila často a taky o tom, že jí už dva roky neviděla. Dlouze jsem ji objala a nasála vůni jejích levandulových vlasů.

Mezitím se k nám přiřítil Fleamont s tím, že Lily přemístí.

Lily dala Jamesovi rychlý polibek, přičemž jsme se já a Sirius poušklíbli, naopak pan Potter se potěšeně usmál.

"Tak se mějte. Dárky jsem vám tu nechala a Veselý Vánoce," mrkla na mě spiklenecky a já se zářivě usmála.

"Tobě taky, Lils. Ale zejtra očekávej várku ranní pošty. Dávej na sebe pozor," pronesla jsem starostlivě a ruku jí položila na rameno. Naposledy nám zamávala a než jsme se nadáli, s hlasitým prásknutím se pan Potter a Lily Evansová přemístili.

Paní Potterová nám třem nandala na talíře lahodný oběd, ze kterého se mi sbíhaly sliny. Potěšeně jsem usedla ke stolu a nemohla se zbavit pomyšlení na to, jaká asi bude vánoční večeře. Měla jsem přímý výhled na ozdobený vánoční stromeček, nad kterým poletovalo několik malých andílků, a to, že byl celý dům provoněný dřevem a Vánočními vůněmi, mi dodávalo pocit Vánoční pohody.