Marauders? Again? (WATM 2)

Poděkování

Ano, možná měla předešlá kniha skoro 50 kapitol, tahle končí číslem 21. Je to hlavně proto, že u minulého dílu jsem děj hrozně protahovala a já mám pocit, že tahle část se proto čte mnohem lépe.

Ale k věci! Chtěla bych vám hrozně moc poděkovat. Před rokem jsem neměla to nejmenší tušení, že bych snad mohla napsat skutečný příběh. Moje psaní se hrozně vyvíjelo a s prvními náčrty se vůbec nedá srovnávat. Jsem strašně ráda, že jste u skoro 70ti kapitol vydrželi.

Ať už jste tady od mého prvního coveru v podobě vlnité hladiny oceánu nebo teprve od včera, jsem hrozně vděčná za vaší podporu. Vím, že to teď píšu, jako bych vyhrála Oscara, ale mně každý komentář dělal radost.

Vím, že je v obou dílech spousta nesrovnalostí, překlepů, zbytečných postav a hrubek, ale snad se je aspoň trochu pokusím upravit, aby byl příběh čitelnější.

Dosud jste mohli sledovat, jak se postava Lary vyvíjela. Byla hrozně proměnlivá, možná právě proto, že se taky jako my nacházela v letech puberty. Dělala spoustu kravin a hloupostí, byla nedůvěřivá nebo naopak neopatrná, byla drzá, jindy ustrašená a udělala spoustu věcí, kterých následně litovala.

Ať už jste čarodějové nebo ne, každý děláme hrozné chyby a vždycky je dělat budeme. Ze začátku jsem chtěla sepsat jen příběh mých fantazií, ale později se z toho vyvinula něco, kam jsem projektovala svůj život a to, jak jsem se cítila.

Spoustu z nich bylo smutnějších a depresivnějších. Abych vám z toho příběhu aspoň něco dala, chtěla bych vám říct, že je normální cítit se na dně z nejmenších věcí, dělat chyby, zůstat zalezlí v posteli celý víkend, brečet bez důvodu, utápět se v depresích nebo nedůvěřovat svým přátelům a cítit se osaměle. Všechno tohle já prožívám každý den, ale nakonec si vždycky uvědomím, že to všechno jednou přijde.

Hrozně často tady na Wattu vidím, že je někdo v depresích, ať už to jsou klinické deprese nebo ne. Třeba já jsem vždycky hledala únik od okolního světa tady na Wattpadu,  i přes to to nikdo z mých blízkých neví. Hustý.

Ale tohle chci zakončit pozitivně. Čtěte příběhy plné fantazijních úletů, zasmějete se. Ale nezapomeňte taky vylézt na denní světlo, proběhnout se, zahrát si šachy, vytáhnout kamarády ve, koupit si dobré jídlo (vřele doporučuju) a pilně studovat!!!

Nezapomínejte, že mi kdykoliv můžete napsat. Ať už o těch nejčernějších tématech, tak o radostných nesmyslech, které se vám přihodily.

Pokud si říkáte: Milá Taro, tyhle řeči nikoho nezajímají, bude třetí díl?, mám pro vás odpověď. Možná. Vím, že několik z vás by ho chtělo, ale já prostě nevydávám tak, jak by se vám to líbilo. Můžete mi klidně napsat do komentářů, hrozně často mi to změní názor.

Děj vymyšlený mám, ale chtěla bych víc pracovat na svém příběhu The Ilvermorny girl a učit se do školy. Zvlášť se tu projevuje moje OCD na perfektnost věcí a já zkrátka nejsem spokojená se spoustou kapitol, které v WATM naleznete.

Zkrátka a jasně, čas rozhodne.

Mám vás všechny moc ráda! Ptejte se, komentujte, hlasujte, čtěte a nezapomínejte na Laru, třeba se vrátí dřív, než zamrkáte!

Vaše Tara Kyle