Marauders? Again? (WATM 2)

19

Jak jsem čekala, po neznámém pronásledovateli se znovu slehla zem. Všechno se zdánlivě vrátilo do normálu, kdy jsem odpoledne trávila se svými přáteli v pohodlí společenské místnosti a Siriusem, který se s Jamesem natěšeně chystal na nastávající famfrpálový zápas se Zmijozelem.

Ale i přes to, že byl mrazivý únor na ústupu a na bradavické pozemky konečně začaly dopadat teplé paprsky prvního slunce, skoro každý student pátého a sedmého ročníku trávil odpoledne ve své ložnici nebo společenské místnosti, kde pečlivě studoval na nadcházející zkoušku NKÚ nebo v mém případě OVCE.

Lily seděla u svého pečlivě urovnaného pracovního stolu, každá tužka s nejostřejší špičkou, nos měla zabořený v nové učebnici obrany proti černé magii. Kim při studování Dějin usnula v měkkých peřinách své postele a já se ji ani neodvážila probudit, protože jsem věděla, že si malý odpočinek po čtyřech hodinách studia určitě zasloužila.

Já, která každou půl hodinu měnila pozici, jsem ležela rozvalená na červeném koberci uprostřed pokoje. Kolem mě se povalovalo několik učebnic bylinkářství a kouzelných formulí, které jsem potřebovala, jak na OVCE, tak na přijetí do kurzu lékouzelnictví.

V hlavě se mi to prohánělo informacemi o kouzelných rostlinách a pokaždé, když jsem zavřela oči, jsem se utápěla v řádcích plných písmenek. Agresivně jsem zaklapla poslední knížku a znaveně se překulila na záda.

Aspoň na chvíli jsem se donutila přemýšlet o něčem jiném než textu učebnic a na mou mysl se vyplavila Bellatrix, Dona, Ian, Jack a všichni ostatní podezřelí, které jsem za celý měsíc tak nějak tajně sledovala. Ovšem ani jeden z nich nevypadal na tajného rozesílatele nenávistných kreseb a neuvěřitelně těžkých kleteb.

Neskutečně mě frustrovalo, že celé té zapeklité věci nemůžu přijít na kloub, a tak mi i Sirius, který byl původně pro okamžité řešení tohoto problému, doporučil, abych si od toho všeho odpočinula. To je pro mě ale nesplnitelný úkol.

V myšlenek mě vytrhlo zaťukání sovího zobáčku o skleněnou tabulku nebelvírského okna. Pozvedla jsem obočí, když jsem za sklem poznala Regulusovu sovu pálenou, jejíž pravá noha na sobě měla obmotaný bílý papírek.

Zvedla jsem se z měkkého koberce a okno otevřela, čímž se dovnitř kromě sovy dostal i závan mrazivého vzduchu. Otřásla jsem se, ale s úsměvem se na sovu otočila.Opatrně jsem lísteček odvázala z její tenké nožky a než jsem se nadála, sovička nevychovaně vylétla ven z otevřeného okna.

Zakroutila jsem nad ní se smíchem hlavou a rozvinula papírek.

Dnes v jedenáct na Astronomické věži. -Regulus

Nad jeho vzkazem jsem pozvedla obočí a na mysl mi tak vplula další rozptylující myšlenka. Co může Regulus chtít?

________________

Celá naše parta vysedávala na nebelvírských pohovkách červené barvy, u cihlového krbu, který každou chvíli strašidelně syčel a prskal. Remusovi v klíně ležela stará mudlovská knížka, kterou si četl jako odměnu za všechno to studování a nekonečné listování učebnicemi. Sirius, který seděl vedle mě, s Jamesem vymýšlel další žertík na Filchova milovaného mazlíčka, což nutilo zrzavou Lily při každém nápadu protočit oči. Peter nahlas zvažoval každý jejich nápad stejně jako Kim, která do jejich brebtání pokaždé vložila nějakou vtipnou poznámku.

Nikdo se neodvažoval zmínit studování, učebnice nebo snad slovo OVCE a všichni byli rádi za aspoň malou oddychovou chvilku strávenou ve společenské místnosti. Když hodiny vedle krbu ukazovaly za pět minut jedenáct, rozlámaně jsem se zvedla z obložení mých přátel.