Marauders? Again? (WATM 2)

11

Nemohla jsem se zbavit pocitu, že čím hlouběji procházím Velkou síní, tím víc lidí na mě kouká. Vysloužila jsem si posměvačné pohledy Zmijozelů, ale i několika ostatních lidí. Není se čemu divit s mojí novou barvou vlasů. Možná to není úplně nejhorší, ale tohle vážně není nic pro mě. Doufám, že ten, kdo si mě vybral za terč, není moc zdatný v kouzlech a ta barva sleze co nejdřív.

„Zkusilas novou barvu, Stoneová? Vypadá příšerně," uslyšela jsem Bellin kyselý drzý hlas od Zmijozelského stolu. Její kamarádi se přitrouble uchechtávali, stejně jako Ian s jeho kyselým úšklebem. Věnovala jsem jí otrávený pohled.

„Rozhodně je to lepší než ta brokolice, co jsi měla n hlavě ty. Kdyby sis nevzpomněla," odpálkovala jsem ji při vzpomínce na jednu mojí odplatu a bez dalšího pohledu pokračovala dál. Bellatrix za mnou zamumlala nesrozumitelné nadávky nad kterými jsem jen protočila oči.

Konečně jsem usedla na své obvyklé místo mezi svými přáteli a snažila se vyhnout pohledu Pobertů. Neúspěšně. Všichni čtyři na mě civěli s pokleslou čelistí a tázavě pozvednutým obočím. Snad si vážně nemyslí, že jsem se obarvila sama?

„Co se ti stalo s vlasama?" prohodil překvapeně James a natáhl se k pramenu mých platinových vlasů snad aby se ujistil, že jsou pravé. Bohužel jsou.

„Na škole mě asi někdo nemá rád," prohodila jsem otráveně a zakroutila očima. James mi věnoval ne úplně chápavý pohled a já si s povzdechem podepřela hlavu o dlaň.

„Někdo mi očaroval šampon, takže když jsem si včera myla vlasy, skončilo to takhle. Pravděpodobně to byl stejnej člověk, kterej mi začaroval tu mikinu, kvůli který nemůžu hrát famfrpál."

Jamesovi a Siriusovi uniklo malé uchechtnutí, načež jsem je zpražila otráveným pohledem. Sirius pokrčil rameny a usmál se.

„Náhodou je to pěkný. Sice se trochu podobáš Malfoyovi a tomu idiotovi Ianovi, ale je to pěkný," uznal a lehce se zasmál. Se smíchem jsem do něj drkla.

„Nevypadám jako Malfoy!" vykřikla jsem na oko uraženě a znechuceně se zašklebila. James a Sirius propukli ve smích.

„Není to sranda. Někdo ti málem zničil kosti na rukou," vložila se do toho zodpovědně Lily a zamyšleně nakrčila obočí.Je to pravda, musím zjistit, kdo má tuhle šikanu na svědomí, protože bůh ví co se ještě může stát.

„Nemysleli jsme to tak. Klid," protočil Sirius na Lily oči, za což do něj James výchovně drkl.

„Lily má pravdu, musím to nějak vyřešit. Mám pár tipů, kdo by to mohl být a tak to vypadá, že si je dneska proklepnu," usoudila jsem s čajem v ruce a následně si dala lok. Lily mi položila ruku na rameno a podpůrně se usmála.

„U Merlina, hlavně nechoď za Zmijozelákama sama," utrousil Remus a přes rameno se ohlédl na zmijozelský stůl. Zmijozeláci sice jsou na mém neexistujícím seznamu viníků taky, ale první příčky zabírá někdo úplně jiný. Jack a Dona.

----------------------

Převlékla jsem se do pohodlných džínů a obyčejného trička a s hůlkou v kapse vyrazila z pokoje.Protože bylo sobotní odpoledne, většina studentů byla buď venku ve sněhu nebo ve společenských místnostech. Zvlášť všichni sedmáci, kteří většinu času trávili zaboření v knihách. Ani já jsem nebyla vyjímkou. Ale teď jsem na mysli měla něco jiného.I když jsem za tu šikanu nebo co to je nebyla ráda, bylo to aspoň malé rozptýlení od všeho toho studování a já si pomalu začínala připadat jako Sherlock Holmes.

Trochu jsem se zaradovala, když jsem u krbu uviděla sedět známou blondýnku. I přes to, že nás čekají OVCE mě překvapilo, že zrovna Dona v ruce držela knihu. Možná ji dokonce četla. Čím blíže jsem byla, tím jsem zjistila, že to není učebnice, ale obyčejná dobrodružná kniha od nějakého mudlovského autora.